PROLOG
2. MĚSÍC
Těhotenství potvrzeno, neschopenka vystavena, oznámeno bezodkladně zaměstnavateli. Nařčena ze sabotáže a bez debaty odříznuta od online přístupu do firmy. Tolik k vděku za desetileté služby.
Denně slabomyslné telefonáty od mého zástupu.
3. MĚSÍC
Prodavačky v Lidlu tuze milé. Dovoleno použít zaměstnanecký záchod a asistence s nákupem vložek. Dojezd do nemocnice v původně bílých, nyní rudých kalhotách.
Po kontrolním ultrazvuku, odběru krve a hormonální injekci naskladněna na pokoj. Vynadáno, proč s sebou nenosím neschopenku, těhotenský průkaz, náhradní oblečení a pytel vložek.
V pět hodin přemýšlím, kdy bude večeře, protože jsem dnes ještě nestačila ani pořádně poobědvat. (Zjištění druhý den: večeře se podává v půl páté a má formu menší svačiny.)
P. přiváží oděvy, vložky a jídlo dle mých instrukcí. Bohužel až po jeho odchodu shledáno, že zapomněl na hygienické potřeby. Spánek s barevným ksichtem ještě nikoho nezabil.
Krvácení slábne. Ke snídani čtyři krajíce vánočky a odřezek másla přesně na dva a půl krajíce. P. dodává další propriety a knihu. Patrně jsem měla zvolit slabší kalibr, hned první stránka Literárních poklesků mi přivádí záchvat smíchu, až mě bolí břicho.
[singlepic id=2009 w= h= float=center]
Opět totálně zalitá vložka. Panika a zoufalství. Hematom jako prase. Mimino ok. Prý to ale neznamená, že to dobře dopadne. Je milé, když doktor povzbudí.
Podivuji se, proč nejsem neustále napojena na ultrazvuk. Kdoví, co se uvnitř děje nekalého!
Snídaně zase srší vtipem. Dva tenké krajíce chleba, klasická minidávka másla a vařené vejce. Mažu krajíc a obkládám nakrájeným vajíčkem. Na druhý krajíc bohužel ingredience nevyzbyly. Být prozíravá, nechala bych si jej pro večeři. Ta naopak obsahovala dva tenké krajíce chleba a celou Májku! A božínku, je tu i máslíčko! Štědře nanáším paštiku na oba chleby, až se pod její tíhou prohýbají, a přesto mi asi čtvrtina zůstává v kelímku. Máslíčkem si mohu namazat kolena, ale poučena snídaní, ukládám je do stolku.
Skutečnost o hospitalizaci oznámena mámě a vyžádány detektivky.
Krvácení nesílí, doktor přesto skeptický a ordinuje další ležení. V noci od půl čtvrté na pokoji postelové manévry způsobené navážením žen po nočních porodech. Mou postel nutno odsunout a tu protější vyvézt ven na chodbu. Sokoban bych tu nečekala.
Nové dvě pacientky zavádějí hovor na své odebrané dělohy a jejich nevyužitelnost. Povzbudivé.
Mamka dodala dvě vtipné detektivky, pytlík zeleniny a typickou nálož skepse. P. dostal instrukce přivézt čistý ručník a koupit noční košili, abych se mohla z té upocené houně konečně převléci.
Osazenstvo pokoje bych si za svůj čtenářský kroužek nevybrala. Ezoterická literatura, román ‚Provdána proti své vůli‘, a časopis s titulky článků obsahující slova ‚revolver‘, ‚vražda‘, ‚hektolitry krve‘, ‚největší despota‘, apod.
Odporná krvavá substance pod krycím názvem koagul a zvící velikosti menšího kuřete. Službu má konečně někdo, kdo o děloze pouze nečetl v knížce a nekoukal do ní jak husa do flašky, ale dokonce jednu vlastní. O empatii si místní gynekologové mužského pohlaví mohou nechat zdát. Doktorky jsou vnímavé, okamžitě informují o tom, co se mi v útrobách děje, na otázky odpovídají komplexně a monitor od ultrazvuku automaticky natáčejí tak, abych na něj viděla i já.
Noc pátá, poprvé bez krvácení. Nicméně na pokoji už dva dny tuze otravná osoba. S tímhle tlampačem si o klidu na lůžku můžu tak nechat zdát. Ne, nemůžu.
Tlampač zatahuje do hlasitého monologu dvě posluchačky z okolních postelí. Devadesát procent námětů hovorů zahrnuje zdravotní stav a příbuzná témata. Další pojednání o tom, jak komusi vzali celou ‚maternici‘ a jí ti zlořádi chtějí dělohu jen podvázat, přičemž v Domácím lekári vydaném před padesáti lety psali, že děloha se má vždycky odstranit, už asi nesnesu.
Zastavil se P. a vylíčil své dobrodružství s nákupem noční košilky. Chudáček, úplně ho to vyčerpalo. V obchodě, na který jsem ho odkázala, prý neměli nic kromě babkovských hábitů z dederonu ve velikosti XXXL. Ze zoufalství tedy vzal delší tričko, které mi sahá tak do půli zadku, ale na doma bude fajn. Pak mě ujistil, že má stávající košile ještě vůbec nesmrdí.
Mírné obavy, jak P. zvládne péči o domácí zvířectvo. Už po čtyřech dnech hlásil, že je to o nervy a nejraději by všechny zabil.
Mamka po P. nezdaru přináší svou starou noční košili a já se šla vykoupat, abych mohla při svlékání stávající košile konstatovat, že smrdí jako prase a ne že ne.
Den desátý. Pozoruju, že mám pořád hlad. Ráno se těším na snídani, po snídani se těším na oběd a hledíc na hodiny pronáším postřehy jako ‚Hm, do oběda daleko‘.
Postel vedle obsadilo šílené astmatické stvoření. Saxanoidní ženština, co bloumá po chodbách a zapřadá hovory s náhodnými kolemjdoucími (vlastní slova).
Sestra mi s drzým ‚paní ji stejně nepotřebuje‘ uzmula hrazdičku, pomocí které se na posteli zvedám, abych nemusela namáhat břišní svalstvo. Uznávám, že paní po císařském řezu ji potřebuje víc, ale šlo to snad zařídit i jinak, aniž bych tu musela cvičit sklapovačky.
‚Ukažte, můžu se podívat, co vám dali?‘ Načež vysypala léky jiné pacientky z kelímku a upocenou rukou se je jala zkoumat, obracet ze všech stran a číst vyryté nápisy. ‚Jaktože vy tady ten zelený vůbec nemáte?!‘
Stav měchýře a barvy moči v pytlíku již nebude obsahem ranních, poledních a večerních zpráv od vedle. Košaté stvoření už zase běhá chodbami a člověk se může jen domýšlet, co na svých výpravách tropí. Když se vrátí, začte se do plátku Spirit a každou chvíli hlásí různé zajímavosti: ‚Teď vám, děvčata, přečtu něco o dietách!‘
P. mi referuje o dění v naší malé zoo, nicméně ho podezírám, že mi neříká celou pravdu. A v zájmu mého duševního zdraví je to asi dobře. Například již před časem se prořekl, že kočičí záchody čistí jen obden! Taky vůbec do zvířecího diářku nezapisuje důležité události, jako je odčervení psa nebo kašlání nemocné kočičky. V domě je naprostý chaos!
Překvapivé zjištění: máme doma taky dva pískomily! Trapné a neodpustitelné selhání. P. prověří stav po návratu z práce.
Myšky půst přežily bez jakékoli úhony. Zdá se, že se živily zrním, které jindy v podávané směsi nechávají bez povšimnutí, leč v době bídy jim přišlo vhod a vydolovaly je z nejnižších vrstev podestýlky.
I nadále zaznamenávám, že zdejší dietolog je opravdu neskutečný humorista. Minimálně obden mi servíruje hrách, čočku, fazole a kroupy. Ideální strava pro ležícího. P. se vždy dojatě kouká na moje jedenáctitýdenní břicho v domnění, že jde o důsledek růstu miminka.
Zastavuje se pokročile těhotná M. a vybavuje mě dvěma pětikilovými knihami pro nastávající matky. Poučena předchozí zkušeností, nedávám si kafe, ale kofolu. Tu noc po konzumaci chutného latté, které představovalo první přísun kofeinu po asi třech týdnech, jsem čučela do stropu až do půl jedné v noci.
[singlepic id=2016 w= h= float=center]
Kontrolní ultrazvuk mi dělal doktor, takže jsem tradičně nic neviděla. Mimino žije a hematom je pořád obrovský.
Nosní sliznice zalepeny zlakovanou kšticí nové pacientky. Zrcadlo neustále obsazeno.
Poslech rádia do půl jedné a zalehnuté sluchátko zaražené do bubínku. Poznatek: Ledová káva též obsahuje kofein.
Takt není mezi lidmi úplně rozšířená záležitost.
Kázání zlakované důry o tom, že nejlepší je mít dítě do pětadvaceti, protože pak už můžeme čekat jenom problémy. Těhotné a bezdětné publikum – věk 28 až 36.
Objednány tři elastické podprsenky sportovního typu, kterýžto nápad mi vnukla podruhé těhotná M. Není nad rady zkušených matek.
Mamka požádána o nákup noční košile. Pro P. příliš vyčerpávající úkol. Košile obratem dodána a předána se slovy: ‚Ta je moc pěkná, tu mi vrátíš!‘
Tři týdny hospitalizace. Naznáno, že bude po sprše záhodno vyměnit noční košili. P. vypral tu mou původní a nic zlého netušíc jsem si ji oblékla. Na povrchu bylo pár černých chlupů, avšak najít chlupuprosté oblečení je v naší domácnosti reálné tak do pěti minut po tom, co bylo jest přineseno z obchodu. Až v posteli shledáno, že z rubu je hustota srsti nezvyklá a kdybych si dala tu práci a všechny části sesbírala, poskládala bych z nich kus našeho psa. Později zjištěno, že P. nezkušeně smíchal oblečení s ložním prádlem, aniž by toto řádně odchlupil.
K obědu opečené čevabčiči s poctivou porcí hořčice a cibule. Jak poznamenala sanitářka – asi pro případ, kdyby se někdo chtěl líbat.
Lakovka alias zlá sudička nad ránem vyděsila čerstvou matku až k záchvatu paniky. Uklidnila jsem tu nebožačku suchým konstatováním, že dotyčná je nešťastná osoba a navíc duševně nemocná.
Mimino roste a tančí disko jak o závod. Byla jsem dotázána: ‚Chcete se na něj ještě dívat?‘ Možno hádat, kdo mě vyšetřoval.
Screening nt+ se skvělým výsledkem.
Doma je doma. P. mě obskakuje a dojímají mě jeho bezpečnostní opatření. Do ložnice před dveře nainstalována psí ohrádka důmyslně zamezující vstupu všem skákavým hrochům. Jsem tu jako v zoo. Teď už úplně.
[singlepic id=2014 w= h= float=center]
5. MĚSÍC
Pozor: Několikadenní brutus-kašel nelze vyléčit cibulí s medem ani kloktáním solného roztoku! Devět z desíti doktorů doporučuje naprat se hned zkraje pořádnou dávkou chemie a v tomto případě je radno poslechnout. Člověk si tak ušetří další týden hospitalizace.
Doktor: pohyby asi ještě necítíte, že? Já: nee. Načež mi v břiše lupla první bublina! Ale neřekla jsem nic, neb jsem si nebyla jista zdrojem.
Holení některých partií vyžaduje eskamotérské schopnosti a obecně se doporučuje aplikovat pravidlo ‚když tě nevidím, ty mě taky nevidíš‘, respektive předstírat, že tyto partie neexistují.
Domnělý odpor k látkovým vložkám překonán. Nepřetržité vylučování nechutné substance a na něj navazující účinek papírových vycpávek nonstop mezi nohama jednoho rychle přesvědčí.
Bude nutno zakoupit též vycpávky do podprsenky, náhlé mokro na hrudi jednoho zaskočí.
[singlepic id=2005 w= h= float=center]
6. MĚSÍC
Nutno zakoupit oděvy na domácí nošení. Sortiment místního Kiku více než uspokojivý. U stojanu s nočním prádlem P. hlásí: ‚Aha, tady jsem tenkrát vůbec nebyl!‘
P. a jeho katalogový kecy typu ‚Těhotenství je přeci nejkrásnější období života ženy!‘, ‚Vždyť každá ženská si to užívá!‘ nepadají na úrodnou půdu.
Břicho nekontrolovaně roste. Přibouchnuto dvířky od auta.
Každý večer silná alergická reakce. Podezření padá na flóru za oknem.
Ke vstupu do sprcháče nutno otevřít oboje posuvné dveře.
Nepovídám si s břichem a entuziasmem mě naplňuje pouze úspěch na záchodě po třídenní stávce mého vylučovacího ústrojí. P. se s tím holt musí smířit.
Buď pochválen, modrý spací banáne a.k.a. kojicí polštáři! Podloží a zapře přesně ty partie, které potřebuju.
Záhada prokýchaných večerů a svědícího břicha, prsou a všeho okolo vyřešena. Kokosový olej je vynikající na mazání a zřídkakdy způsobuje alergie. Letěl obloukem.
Všechny knížky o porodech nalezly útočiště tam, kde kokosový olej. Pocit, že ze mě každou chvíli něco vyleze čistě vlivem nekontrolovatelné autosugesce neshledán vyžádaným.
Poleháváním a zahálkou k prázdnému účtu. Oplátkou vlastním několik druhorukových i zcela nových oblečků a jiných dětských nesmyslů a taky mám objednáno přečalounění kočáru. (Kočár nalezen před dvěma lety jednoho deštivého dne na polňačce a poté adoptován, vysušen a odvšiven.)
[singlepic id=2013 w= h= float=center]
Snaha o průnik do tajů látkových plen, oproti dámským vložkám, zdá se býti problematikou srovnatelnou se středoškolskou chemií. O pomoc požádána M., která už prováděla testy na vlastním dítěti a orientuje se.
Objev: Břicho lze použít jako odkládací stolek.
V zájmu zachování duševního zdraví nutno facebookové ‚mateřské‘ skupiny navštěvovat s rozmyslem.
Kočár možná zatím nechat u ledu. Po vytvoření seznamu, co ještě bude nutno koupit (a dosažení pěticiferné sumy), nutno přehodnotit priority.
Na zakázku pletená čepička tvaru Neználkova klobouku je prvním a posledním výstřelkem, který jsem pro dítě pořídila.
S pomocí M. vytvořen seznam plen. Čekám na nemocenskou a doufám, že zatím nevyprodají mé oblíbené vzory.
Gumový sedací balón nalezen v kůlně. Shledán lepivým a nechutným. Po marném pokusu o vyčištění prohlášen ztrouchnivělým a obratem zakoupen nový.
7. MĚSÍC
Autovajíčko s nadšením okupováno kočkama.
Trochu pozdě, ale těm psím tlapkám se nedalo odolat. Objednáno bola-klinkátko.
[singlepic id=2045 w= h= float=center]
Vytvořen seznam do ikey. Čekám na výhru v loterii. Bez sázení to asi půjde těžko.
Pracně a sofistikovaně vybrané jméno s odstupem svorně zamítnuto. U dalších návrhů bohužel nepanuje shoda.
P. se podivuje nad mým břichem, dumá, kam ještě poroste a jak to proboha celé unesu. Konstatuje, že příroda to zařídila dost blbě a jestli by nebylo jednodušší snést vejce jako želva, někde ho zahrabat a po devíti měsících si přijít vyklepnout dítě. No konečně.
Nákupní seznam do ikey upraven. Postýlka, jakožto dočasný kus nábytku rozhodně se zařízením ložnice ladit nemusí a hned je 500 Kč doma.
Promítám si v duchu naivní obrazy mimina obklopeného celou zvířecí smečkou.
Shodou okolností jsem se ocitla pouze v prádle před velkým zrcadlem. Pohled na ty rozčvachtané monumentální sloupy, co mi narostly místo zadku a stehen, prohloubil mou skepsi ohledně krás těhotenství.
Kočička si pinká cinkající bolu zavěšenou na mém břiše. Druhá se rozvaluje v mém modrém banánu. Všechny tři střídavě chrápou v autosedačce. Zbytek propriet je naštěstí uschován. Tuším velká cirkusová představení v tomto domě!
Přišla sada látkových plínek. Tolik peněz za pár miniaturních hadříků!
Břicho čím dál otravnější a já neohrabanější. Funím, kudy chodím, z neustálého ležení mě bolí kostrč a uvařit oběd rovná se vyběhnout na kopec.
Kopance do útrob v nižších polohách dutiny břišní zcela nežádoucí. Snahy o nalákaní mimina do polohy hlavou dolů pomocí telepatie a zvuků klinkátka shledány zatím neúčinnými.
Na čase pořídit skříň na dětské propriety. Kupky předmětů bezprizorně se povalujících různě po bytě vyvolávají neodbytný pocit, že něčeho mám moc a něco chybí.
Kopance se přesunuly pod žebra. Že by klinkátko přineslo ovoce již po čtyřech dnech?
Poté, co jsem vyšla před vrata v domácí puntíkaté sukni, růžových gumobotách a s klinkátkem na krku převzít balík, P. utrousil, aniž by se ho kdokoli ptal na názor, že jsem už stačila pěkně zvidlákovatět. To sedí od člověka, co tu v létě po ulici pobíhal jen v trenýrkách!
Ikea zvládnuta v plném rozsahu a bez úhony s pouhými dvěma zdravotními zastávkami – první v oddělení ložnic na pohodlném gaučíku a druhá v hlavní uličce skladištního prostoru na osamocené židličce umístěné na vyvýšeném pódiu. P. konstatoval, že tam sedím všem na očích jako žebrák a pohoršoval se, proč mi nikdo nenabídl pomoc, zatímco on nakládal kusy nábytku. Asi jsem vypadala jako sytý žebrák.
Při odjezdu z ikey zjištěno, že jsme zapomněli na postýlku. Doma zjištěno, že jsme zapomněli na panty pro druhé křídlo dveří skříně.
Den velkého prádla! Myslela jsem, že mám asi tak třicet plínek, teď to vypadá spíš na tři sta.
Během dvou dnů vyložena osmá pračka. Omezuje mne pouze kapacita sušáku. Nahlížeje do dětské skříně, pravil P. (poněkud znechuceně), že tolik věcí nemá ani on. Pozor! Některé části moderních plín vůbec neschnou!
P. neustále nechápe, že jsem obalena asi patnácti kily přídavné vrstvy tuku a zatápí v krbu na šestadvacet. Jindy bych to, jakožto mimořádně zimomřivá osoba, ocenila a přisunula si stoličku až k ohni, nyní funím, odhazuju svršky a odbíhám se nadechovat na dvůr už při třiadvaceti.
Ocet moderním plínám prý nesvědčí. K zapamatování: Příště číst návody ještě před použitím.
Sestavit usušené tzv. SIO plíny zpět do původního stavu jeví se mi nemožným.
Ještě jednou se P. vyjádří v jakkoli dobrém úmyslu k mým špekům, a špatně to tu skončí.
[singlepic id=1999 w= h= float=center]
8. MĚSÍC
Premiérové pálení žáhy slavnostně diagnostikováno při druhé hospitalizaci – tenkrát byl pachatelem v hojném množství konzumovaný nemocniční granulovaný čaj. Nyní kešu ve wasabi. Ach jo.
Absťák po sushi.
Nutno vyprat obal na kojicí polštář. V době schnutí překvapivě dobře poslouží jako podpěra při spaní pes zaklesnutý v nohách nebo za zády a kočka v náručí.
Z výše uvedeného vyplývá, že jsme zrušili ohrádku kolem mé postele a spíme zase všichni spolu. Je tam narváno, ale útulno!
Zalehlo mi v pravém uchu. Zvuky do něj vnikající prostupují jakýmsi podivným filtrem, který je mění v nepříjemné chrastění.
Odlehlo mi v uchu. Nyní v něm píská, resp. šumí v různých tóninách v závislosti na denní a noční hodině. Prý je to v těhotenství normální (tinnitus aurium) a patrně už se toho nezbavím. Hurá!
Člověk by řekl, že teď, když se celá akce tak nějak blíží ke konci, ho už nic nepřekvapí. Mě dnes ráno překvapilo, že mě škrtí kalhotky XL, které mi ještě minulý měsíc byly akorát.
Nastolením vlády osmého měsíce konstatuji, že se cítím lépe, zdravěji. Svědčí mi krátké vycházky se psem po zahradě, naopak ležení mi nyní přitěžuje. Projevuje se to hlavně v noci, neb ve spánku se procházet nemožno.
Nabytá a stále nabývající váha (t.č. 16 kg) si vybírá svou daň. Bolí mě kostrč, v noci na záchod vstávám jako mrzák a spánek, činnost má nejmilejší, nepřináší mi valné uspokojení. Co hodinu musím se obracet z boku na bok jako kuře na rožni, neb mi odumírá spodní noha. Otočky jsou aktem namáhavým, neb z těch 16 kil se jich patrně dobrých deset ukrývá v břichu a přenést tuto váhu spolu s kojicím polštářem, kterým se důmyslně obmotávám, je velmi vysilující.
Vyprána poslední sada pidioblečků. Nějak se mi to vymklo z ruky.
Zaskočilo mě, že s P. nesdílíme pocity ohledně sdílení lože se smečkou. Spokojeně odfukující pes v nohách či za zády a malá kočička v náručí jsou mi velkým hřejivým potěšením a nijak mě ve spánku neomezují. P. remcá, že si nemůže natáhnout nohy. Kam si je chce natahovat? Pes se většinu noci válí v mém nožním sektoru!
MUDr. potvrdila obrat mimina hlavou dolů. V břiše zaujalo pozici zakroucené krevety. Pro jistotu klinkám dál.
Zjištěn nedostatek železa. Hned jsem si navařila horu špenátu a nafasovala příslušnou chemikálii.
Zakoupena postýlka a matrace z druhé ruky. P. se hrnul do sestavování, obratem zadržen, kočky mají pelechů až až a je jasné, jak by to dopadlo.
Od dobrých lidí jsme nafasovali kočárek sedacího typu, další oblečky a povlečení.
Měla bych omezit přísun cukrů ve formě čokolád nebo se ze mě vykutálí medicinbal.
Porovnávat dimenze mé dolní končetiny s dolní končetinou P. nebyl dobrý nápad. Připadám si jako obryně Stáňa.
Moje kožařka, co vypadá tak na 40, prohlédla můj posetý krk a fibromy na ploskách nohou a vesele mi oznámila, že až půjdu za půl roku na kontrolu, k ní už to nebude, neb odchází do důchodu.
Máma patrně celé dny tráví sledováním pořadu Sama doma a hustí do mě nevyžádané rozumy (pes se drbe, takže má určitě blechy, koukni, jak Kiedroňová nosí děti, jméno dítěte by mělo obsahovat písmeno R, proč nechceš pemprsky, ty jsou nejlepší, atd.)
Rozvolněné kyčle? Ale kdež, nemusím mít všechno, vystačím si s úpornou bolestí kostrče, stydké kosti a třísel. Brzy mě budou muset vozit na kárce, chůze mi chvílemi vhání slzy do očí.
Zakoupena nová digitální váha. Zjištěno, že stará ukazovala o dvě kila méně. Ať to ovšem beru z jaké chci strany, mám na konci osmého měsíce 18 kilo nahoře a nikdo mi to nechce věřit.
9. MĚSÍC
Není nad hezký prvoprosincový držkopád hned před barákem!
Každá žena má s těhotenstvím jinou zkušenost, ale žádná nepopírá, že je to kouzelný čas, kdy se její tělo mění každým dnem. Tolik citace. Ano, včera jsem se jistě nějakým úžasným kouzlem doplazila po čtyřech z ložnice do koupelny (kolem kočičích záchodků, takže na kolenou a dlaních mi vznikly přímo zázračné ďolíčky od steliva) a tam jsem se zcela nadpřirozeným způsobem zvedla až na záchod a stejně magicky jsem se poté přesunula zpět do postele. Než celá akce skončila, pomalu se mi už zase chtělo na záchod, ale zaspala jsem to a věřím, že jsem měla samé kouzelné sny o krásách těhotenství a mém měnicím se těle a především povznášejícně bolestivých tříslech a celé pánevní oblasti.
Noví sousedé, kteří provozují v domě čilý byznys, jsou vskutku k nezaplacení. Náš malý chlupatý oznamovatel hlásí svědomitě každého vetřelce před vraty, tj. dopravce, pana podnikatele a jeho pomocníky, zákazníky, a vůbec veškerý pohyb, který přes ulici probíhá, což je nyní asi tak patnáckrát denně od rána do pozdního večera. Doufám, že mimino si v lůně na štěkot zvyká a až bude venku, nic ho jen tak nerozhází.
Je poněkud frustrující objednat od toho samého výrobce komplet trička a sukně, přičemž tričko musíte zvolit ve velikosti M a sukni ve velikosti XL…
Doktorka naznačila, že by bylo dobré porodit o dva týdny dříve, aby ze mě nevylezl otesánek…
[singlepic id=2007 w= h= float=center]
Fotky ve vánoční čepičce a vánočních kalhotkách, které by pohodlně oblékla i má stokilová babička, nikdy neopustí útroby mého počítače, přestože pejsek na nich vypadá moc hezky.
Cítím se mizerně a jsem nevrlá. Doktorka nelhala, když tvrdila, že mimino je narvané hlavou už úplně dole. Tak na co ty štráchy, ať už maže ven! Tedy hned co dopeču linecké a perníky…
P. ani v 38. týdnu nechápe, že břicho, které je už pomalu širší než jsem sama vysoká, mě poněkud omezuje v 90 % činností. Diví se, proč funím při natahování se po dvířkách auta a proč prý si je otevírám tak ze široka (!), vesele mě povzbuzuje, že ta páčka pro posunutí sedadla je hned pode mnou, stačí se předklonit (!) a na mou žádost mě jde posunout s poněkud nevraživým pohledem, navrhuje, že když už tedy dvacetidekovým smetákem ometám písek před kočičími záchody, mohla bych snad i vysát celý dům pětikilovým tyčovým vysavačem. Asi tu brzy bude jedna vdova a jedna sirota.
Instalace nové kuchyně, likvidace staré kuchyně a kupodivu ani jízda po D1 se starou kuchyní v dodávce porod nevyvolá.
Týden do termínu. První kontrola v nemocnici sice zabrala dvě hodiny (netušila jsem, že bude kromě mě ještě tolik pitomců, co se rozhodne rodit na Silvestra), ale zato jsem se dozvěděla, že je vše v pořádku a mimino má asi tři kila třicet.
Přání konkrétního dne porodu poslední dobou ovlivňují pouze jídelní faktory. Nerada bych bývala byla prošvihla pečení cukroví či výrobu mého skvělého bramborového salátu a nyní doufám, že nezačnu rodit v den rybí polívky u našich.
Nevěřila bych, že se někdy začnu těšit, až budu moci uchopit vysavač a likvidovat chuchvalce a písek dle potřeby. Zaneřáděná podlaha kazí image naší nové kuchyni.
No jo, tak rybí polívka nebude.
[singlepic id=2001 w= h= float=center]
1. MĚSÍC
Poporodní splín vyvolává podobné otázky, jako když byl Alf štěně (čí to byl blbej nápad?!)
[singlepic id=2209 w= h= float=center]
Pediatrička se diví, že jsem pět dní po císaři relativně čilá, ale znepokojeně komentuje můj mrtvolný odstín pleti.
P. mi první den po návratu z porodnice oznamuje, že večer odchází zapíjet potomka a nechá mě přes noc osudu s miminem, zašitým břichem, anémií a čtyřmi zvířaty. Naštěstí teď pořád samovolně brečím a P. svůj plán přehodnocuje.
Na Silvestra večer v zoufalství volám laktační poradkyni, která se ukáže být neskutečně trpělivou a ochotnou osobou. Mimino se stěhuje do mé postele a já konečně dobře kojím i spím.
Další t.č. cizí osoba mi ukazuje, jak správně poskládat a na dítě namotat plíny a na sebe šátek. Cítím se mnohem lépe a deprese i návaly pláče postupně ustupují. Nechápu, jak to miniaturní stvoření vykoupat, aniž bych ho utopila. Povolána kamarádka.
Praktická lékařka se diví, že mě s takovou barvou vůbec pustili z nemocnice a bere mi krev.
Zhruba po týdnu od porodu, kdy jsem nechutně natekla od hlavy až k patě a domů musela odjet v ohavných starých rozšmajdaných nezavázaných teniskách a vytahaném svetru, mám dvanáct kilo dole a jsem parádně šlank. Pořád ovšem bílá jako stěna.
[singlepic id=2210 w= h= float=center]
2. MĚSÍC
Gynekoložka zírajíce do propouštěcího papíru pronesla, že v těch krevních hodnotách nejspíš pan doktor udělal překlep. Ujistila jsem ji o správnosti čísel a nabídce transfúze, kterou jsem s díky odmítla, načež nevěřícně zakroutila hlavou a předepsala mi asi tunu železa.
Značení velikostí oblečků různými výrobci postrádá jakoukoli logiku a klidně by místo těchto údajů mohli na štítky psát haiku v japonštině. Chlapeček tak nosí například volné tričko označené kódem 0-1 month, stejně jako již poněkud těsné body s udávanou cílovou skupinou 18 months.
Vydat se na vycházku s nemluvňaty ve sněžné vánici může napadnout jen mě. Domů se vrátily dvě omrzlé huby – moje a psí. Mimino zakutané na mé hrudi snad ani nevědělo, že je venku, natož že není vidět na krok a matka má rudý ksicht od šlehajících nabroušených vloček. Pes, ač vydán všanc totožným povětrnostním podmínkám, se ovšem tvářil stejně spokojeně jako dítě, s výrazem „trochu se nám ochladilo, není-liž pravda?“
Zakoupeno sofistikované nosítko. Po pár dnech je jasné, že šátek poputuje o dům dál. V souboji se „šup-šup-cvak“ nemohlo jeho moty-moty-moty-dohájezelenýhokdemitozasujelo-moty-moty-pekánkunechtycípynebotěroztrhnu-moty-moty-kurniknemelsetaknebotěvyklopím-moty-moty-šmarjápročjetodítěcelýnakřivo-moty-moty-moty-atd. obstát.
3. MĚSÍC
Odstraňování konfet (čti hoven) z dítěte si zaručeně vyžádá tu nejméně vhodnou dobu, například pečení bábovky či zvonění pošťáka.
Odsávačka mléka mi připomíná úchylný mučicí nástroj, přesto jsem se s vidinou pár hodin svobody (rozuměj bez nutnosti přerušit jakoukoli činnost a běžet krmit řvouna) překonala a naučila se ji ovládat. Dítě mohu nyní ponechat v péči P. a odjet nakoupit potraviny.
Jaro! Slunce, teplo, nemístný optimismus. Záměr zahájit na vyhlídce u lesa četbu knihy Marley a já zhacen do schránky doručeným Sluníčkem.
Zahájena četba bible všech, kdo si hodlají pořídit Alfa nebo už ho mají.
[singlepic id=2255 w= h= float=center]
P. vyjádřil rozhořčení nad komplikovaností ohřevu mateřského mléka ve vodní lázni. Pořídila jsem mu elektrickou ohřívačku a přese všechny pochybnosti ocenila její praktičnost. Taky tímto odpadá zacákaný sporák a hrnec.
Léto! (Skoro.) Venku čtyři hodiny v tahu, počasí mě naplňuje euforickými pocity. Vycházkou přečten další kus Marleyho (pasáž, kde je vyhodili ze cvičáku, mě za hlasitého smíchu navedla i s kočárem do škarpy), pak kočár zaparkován na dvoře a zahájeny bujaré honičky se psem na zahradě. Poté jsem se chopila nářadí a odkryla další kus chodníku u kurníku a čekala, kdy toho blba trefím lopatou, jak se tam pořád motal ve snaze pomáhat a chránit.
Mareček nakrmen přímo na dvoře, aby následně zase usnul. Ó hřejivé slunce, budiž pochváleno! Pozn.: miminka prý na slunce vůbec nepatří! Nevím proč jsem si myslela, že je to nejlepší zdroj vitamínu D! Dobrá tedy, budeme zakrývat.
Stále tápu ve věci oblékání. Mimino sice ve svých plyšových hadřících vypadá spokojeně, ale to i když leží v konfetách. Přesto jsem z něj fusak a deku odkryla poté, co jsem se sama vyslíkla do trička.
[singlepic id=2244 w= h= float=center]
Doručeno přání a obleček s krtečkem od našich zahraničních přátel. Zvažuju, zda s poděkováním prozradit fakt, že označení 8-12 měsíců zdaleka neznamená, že daný kousek oblékne i tříměsíční otesánek s látkovou plenkou na zadku.
Staré dámy, které potkávám cestou na poštu, už z dálky září a volají: „Tady jde zase to naše miminko!“ Mladé ženy postávající s kočárky před poštou se naopak tváří nepřátelsky. Nešť.
Přemýšlím, co je venku taková tma a zda se žene déšť a má-li cenu vylízat z baráku. Zatmění slunce je pěkná otrava. Když se zase odtemnilo, vyrazila jsem s děckem v kočáru dočíst knihu.
Nutno důkladněji přikurtovat nákladní koš k podvozku kočáru, neb o něj hlasitě drncá.
[singlepic id=2223 w= h= float=center]
4. MĚSÍC
Člověk by řekl, že když zvládne ostříhat drápky zběsilé kočce, hravě si poradí i s miminem. Nikoli.
Připoutat sedačku s dítětem do auta rychle zmaří předsevzetí nemluvit před potomkem sprostě. Inženýrů ve Fordu by asi ubylo, kdyby zadní pás ustřihli o pět centimetrů dál.
Dítě má pokecaný rukávek, matka upatlané tepláky, na klávesnici od počítače je cosi připomínající nudli z nosu (je to kus špagety)… to miminko je ale nezbeda! No dobře, prase je matka…
Líbezný zvuk digestoře. Kam se hrabou bílé šumy z tabletu.
Vyřazení dvaceti kilogramů oblečků, z nichž některé mimino ani nestačilo obléci, a jejich uložení do tašky vysoko na skříni, mě naplnilo zvláštním, sentimentálním smutkem.
Zvýšená denní bdělost dítěte a tím ztížené podmínky k jakékoli činnosti mě vedou k moudru, že lepší bordel v bytě míti než-li v noci se nevyspati.
[singlepic id=2247 w= h= float=center]
Zahlédla jsem se v odrazu dveří sprchového koutu v domácím oděvu. Proč mi P. neřekne, že elasťáky, co jsem nosila jako obryně Stáňa v těhotenství, na mě visí jak spadlý šapitó? Protože, cituji, na doma dobrý! Letěly oboukem.
Pro ojedinělé případy, kdy dítě opatruje někdo jiný, a eliminaci stresu dotyčného z látkových plen, zakoupeny pemprsky. Po otevření balíku jsem málem omdlela. Kam se hrabe parfumerie.
Chlapečkovi se patrně klube nějaký kus chrupu. Zarputile si cpe pěsti (obě naráz) do pusy, slintá a je nevrlý. Vzpomněla jsem si, že máme pro tento případ v předstihu zakoupeny jantarové korálky. Něco na nich patrně bude, neb již při nasazování se dítě poprvé hlasitě směje.
Četba kočičí detektivky tónem ovčí babičky dává příběhu nečekané rozměry.
5. MĚSÍC
Dárky k narozeninám potěší, ale to, že dnes konečně obleču předtěhotenské kalhoty a pohodlně je dopnu, už asi nic netrumfne.
Dítě se v čekárně po očkování baví sledováním holčičky dovádějící na skluzavce, načež dotyčná lehce zklamaně oznamuje své matce (která zatím přebaluje druhého potomka): ‚Já chcu aby se na mě naše mimino taky smálo!‘ Ke zvážení: nabízet smějící se dítě za úplatu jako přivýdělek k mateřské?
K zapamatování: miminka si drápky na zadních samovolně neobrousí jako kočky a je nutné je stříhat!
Čím víc budete na návštěvě blábolit (a hlavně předvádět), jak je vaše miminko hodné a vůbec nebrečí, tím větší šance, že v autě pak prořve celou cestu domů. Momentku z policejního radaru můžete brát jako hezký upomínkový předmět na tuto událost.
Kojení v uzamčeném autě v temné krajině při kraji silnice za obcí s problémovou menšinou není nic, co by přidalo na náladě. Zvláště když domněle nasycené dítě připoutáte zpátky do vejce a a řev pokračuje.
K výhodám látkových plen nutno připočíst i estetickou stránku věci. Miminko v látkovce versus kolega v papírovce vypadá asi jako chlap v trenýrkách vedle chlapa ve slipech.
Zavádění příkrmů ukazuje se býti poněkud stresující novou zkušeností. Poučky a rady o pozvolném podávání několika soust zeleniny vezmou za své, jakmile se dítě samo chápe lžičky a je ochotno zkonzumovat celou skleničku najednou. Kdyby mělo lepší mušku a nemířilo si do oka či za ucho, může se úspěšně krmit samo.
Obavy z ucpání miminka mrkví rozehnány na druhý den k večeru tuze (doslova) zajímavou nadílkou v plence.
Mimino hladově nahlíží do talířů s řízky a demonstrativně si pěchuje pěsti do úst. I obyčejnou vodu musím polykat potají, jakýkoli zvuk slibující potravu vyvolává v tom sedmikilovém nebožátku neutišitelnou touhu po sdílené stravě.
Hlasité monology v půl čtvrté ráno zatím nedokážu plně docenit. Patrně šlo o snahu do debaty zatáhnout i ospalou matku a černé vykulené oči v přítmí ložnice měly tuto misi podpořit ještě graficky.
Kdos nikdy nezapomněl vypnout monitor dechu při zvednutí dítěte z postýlky, hoď plnou plínou.
Některé činnosti by se s dítětem v nosítku neměly vykonávat nikdy, opakuji nikdy!
Těšíme se na den, kdy se chlapeček dokáže překulit na břicho a zpět, neb příručka praví, že pátý měsíc je k tomu stvořen, a on nám zatím předvádí dovednosti typu prskání přes jazyk. Ohromná legrace.
Všude po bytě se povalují moje vlasy, které průběžně padají za oběť v rámci výzvy ‚oškubej svou matku‘.
‚Tobě kdyby uřízli hlavu, ty se budeš smát!‘ aneb P. komentuje chlapečkův postoj k různým příkořím, která mu jako rodiče způsobujeme.
Postěžovala jsem si kamarádce, že neznám zpaměti žádná říkadla, načež mě uklidnila sdělením ‚Neboj, za to na tebe sociálka nepřijde!‘
6. MĚSÍC
Pro denní spánky (dítěte) zakoupena hacka. S lítostí shledáno, že má jen velmi omezenou nosnost, což mi zamezuje v tom, abych do ní vlezla a už nikdy nevylezla… houpy hou… chrrrr…
Adaptace klasických děl vede k zajímavým odhalením. Zvířátka nahrazujeme smrdutým Alfíčkem a zlobivýma kočičkama, chlapečky žravýma Marečkama.
Jelikož se mi podařilo ve sterilizátoru roztavit všechny dudlíky, zakoupila jsem hromadu nových. Kdybych tušila, že mimino v půl roce přestanou bavit, mohla jsem ušetřit.
Na návštěvě dítě poprvé v opravdovém bazénu. Tváří se jako spokojený rypouš sloní. Budu se muset podívat, jestli ještě někde nemá žábry.
7. MĚSÍC
Plavecké kurzy shledány užitečnými i zábavnými. Škoda jen, že mimino nelze u bazénu odevzdat a naložit se na celou hodinu nerušeně do vířivky…
Otočky na břicho pokořeny a spousta věcí se usnadňuje. Například není potřeba napouštět vaničku, prostě dítě položíme do vany a osprchujeme.
V plavání zakoupeny neoprenové plavečky. Instruktorka zkušeným okem posuzuje vybranou velikost L pro děti od desíti kilogramů a uklidňuje mě, že ta stehýnka jsou sice trochu na knop, ale Mareček už poroste jen do délky.
Koncem sedmého měsíce chlapeček leze jak had a nic před ním není v bezpečí. Tak nějak jsem si naivně myslela, že hůř už bylo.
8. MĚSÍC
Z čtyřdenní „dovolené“ v jižních Čechách se vzpamatovávám už týden.
Přebalovák přesunut na zem poté, co se dítě pokouší ze stolu samo odejít.
Ostatní (všechny) děti v plaveckém kurzu vypadají velmi zvláštně. Rachitická holčička svižně pobíhá čtyřmo kolem bazénu a vypadá při tom jak záchodovej pavouk. Jedna z matek mi sděluje, že její chlapec váží tolik, co můj, ale je o tři měsíce starší. Nevím, zda se chlubila nebo si stěžovala.
Sundej masku, Fantomasi! Náš malý komisař Juve se rozhodl sedrat kůži z každého obličeje, který se mu dostane do spárů. Nebo mu alespoň ukroutit nos.
Chcete, aby dítě někam nelezlo? Dejte mu tam koberec a hračky. Potřebujete ho naopak někde udržet? Položte studenou dlažbu a ostré nože.
Těch plínek je na pračku dnes nějak málo, něco tam přihodím. Aneb jak úspěšně obarvit chlapeckou výbavičku na růžovo.
Koncem měsíce se začínám vzpamatovávat z jihočeské dovolené.
9. MĚSÍC
Historická událost. Poprvé v dospělosti jsem se dostala s váhou pod 60 kg.
Mimino čím dál pohyblivější a rychlejší, nikdo neunikne. Kočky už pochopily, že bude lepší odklidit se do vyšších sfér a dítě obcházet širokým obloukem. Někdy jim to vyjde.
Chcete dítě zabavit na dlouhé hodiny? Přistavte mu odpadkový koš, kýbl s pokaděnýma plínama nebo stojan se štětkou na záchod. Případně vysavač či smeták plný chlupů a steliva. Úspěch zaručen, můžete jít třeba zavařovat! Chcete ho přimět k pláči? Kupte mu nějaké hračky. Co nejdražší.
Dlouhé týdny pokusů se změnami příchutí, konzistencí, teplot, časů a prostředí srazí entuziasmus ve chvíli, kdy zjistíte, že patrně jedinou fungující metodou, jak do mimina nacpat příkrm nebo kaši, je asistence neokoukaného živého elementu (čti otce).
Mám podezření, že plavecké kurzy a s nimi spojená pravidelná vydatná zálivka vedou k nežádoucímu růstu. Dítě je zničehonic o deset centimetrů větší a nemám mu co obléknout.
Nutno zahájit obranné manévry v nižších polohách. Mimino jde po kabelech jak křeček a šanony ve spodních policích mají okousané konce. Čudlík ovládající hlasitost reproduktoru bude brzy ukroucen (a moje uši si konečně odpočinou).
Na seznam protibatolecích opatření připsáno: „Přichytit knihovnu ke zdi. Koupit dveře na knihovnu. Koupit skříňky pod televizi.“ Zdá se, že si konečně dovybavíme byt.
Teď si konečně tak na hodinku sednu s tou rozečtenou knihou a v klidu vypiju horké kafe. Neřekla jsem už třičtvrtě roku.
Než se dokopu k došití plazicí dečky na zateplení bříška, děcko už bude chodit po zadních.
Kukuřičná křupko, budiž pochválena! Jenom bys nemusela tak lepit.
Kdepak, ani otec nefunguje, když se okouká. Zdá se však, že funguje dýně s lososem! (Možno tipovat, která sklenička je v regálu nejdražší.)
Nebohý plyšový tuleň, který doprovází lektorku na ukázkové lekci hudby pro miminka, padl do chlapečkových spárů a přišel o kus kštice. Kdyby gymnastický kruh, jenž doprovází lektorku na plavání, měl chlupy, dopadne úplně stejně.
Dítě se aranžuje do klekosedavých poloh, ale nechápe, že v nich ještě neudrží balanc. Nutno přidržovat nebo alespoň vybavit hrany nábytku molitanem.
Výběr zájmových kroužků pro mimino mi začíná přerůstat přes hlavu a pletu si časy i destinace. V zájmu zachování zdravého rozumu a hlavně udržení rozpočtu na uzdě s úlevou objevuji cvičebně-hudební kurz v nedaleké obci a vraždím dvě mouchy jednou ranou.
– Uděláš kafe?
– A co jdeš jako dělat ty?
– Já si sednu s tabletem na gauč.
(Kdyby někdo nevěděl, jak mi zvednout tlak.)
Z druhé ruky zakoupena hromádka (domněle) nadměrných oblečků pro chlapečka. Zdá se, že naše mimino má nezvykle dlouhý trup, neb všechny overálky vykazují i přes plandavé nohavice výrazné pnutí v oblasti rozkroku…
Rezignovala jsem na spací overálky. Klouček je v nich roztomilý jako brouček, ale já mám jen jedny nervy a dvacet overálků k ničemu. Spát bude v triku a gatích s ťapkama a fertig.
Na chladné období pořízena do bazénu gumová čepice (pro mne). Vypadám v ní jako debil, ale dítě nelze ochudit o legrácky pod vodou.
Psí hračky mají pro dítě stejnou přitažlivost jako pro psa ty dětské. Kočky nejsou xenofobové, vyhrají si jak s psíma, tak s dětskýma. Kočičí hračky sežral pes.
Vložením ospalého mimina do postýlky za účelem spánku stává se z dotyčného naspídovaná tryskomyš.
Nakupovat s dítětem v domácích potřebách vede k hromadění vařeček v domácnosti, resp. v autě.
Pěnové puzzle prodávané jakožto podložka pod hrající si/plazící se dítě u nás funguje jako rozbořnice (opak stavebnice) a kousátko. A škrabadlo pro kočky.
Několik minut po nastartování auta chlapeček spolehlivě usíná. Zvažuju nákup domácího trenažéru.
K zapamatování: Nedělat si k snídani kafe a müsli s jogurtem a ovocem najednou! Broskve v kafi nic moc. (To se ví, že jsem to vypila, na nové není čas.)
Dostala jsem obří krabici miminovských oblečků všech velikostí. Asi si budu muset otevřít dětský second hand. Nebo porodit dalších pět slintalů.
Všechny předtěhotenské kalhoty lehce svlékám a i navlékám bez rozepínání.
10. MĚSÍC
V přípravách na kalendář si prohlížím fotky půl roku staré a už chápu ten fenomén, kdy i to nejošklivější dítě je pro vlastní rodiče hotový princ Krasoň…
Redukcí konzumace káv ze tří hrnků na jeden upravila se rázem i náhlá chlapečkova denní nespavost. Pozn.: Více přemýšlet, než zas něco sežeru.
Snaha po delší době zapojit kočky do hubnoucích aktivit vyvolává největší nadšení u mimina, které radostně loví peříčka na niti, případně se hlasitě směje tomu, jak kočky natahují po hračce své líné tlustopacky.
Dítě má trochu soplíky, ale po dlouhém přemítání se s ním a s černým svědomím odebírám na cvičení. Když vidím, že polovina trpasličího osazenstva má u nosu nudli v různých fázích kapalnosti, všechny ohledy hážu za hlavu.
Cena za tři podvodní fotky mi přišla přehnaná, ale po akci nelituji. Škoda, že kromě retuše pleti nelze provést i retuš výrazu.
Dva dolní řezáky jsou venku a proč si hned nepochutnat na molitanové houbě a trochu se jí nepřidusit. V pěnovém puzzle jsou taky podezřelé rovnoběžky.
Když je pes přes den venku, mám míň práce jak s úklidem, tak se soustředěním na to, kdo co komu utrhne/užmoulá, ale zdaleka to prý není taková legrace.
Kdo měl ten blbej nápad koupit odpadkáč s automatickým otvíráním víka. Všechna havěť schválně běhá okolo a víko se může přetrhnout. Krásný nerezový koš proto zůstává maskován v krabici a zdálky to vypadá, že odpadky hážeme přímo do ní. I zblízka.
Když internet zklame, volej dětmi obdařené kamarádce. Už tím vším prošla. Narozdíl od gůglu.
Jak zkazit den: zjistěte, že podvodní fotky, na které se těšíte víc než na Vánoce, nevyšly, neb fotograf je pakůň. Akce se bude opakovat.
Svěřila jsem se P., že v autě nyní poslouchám výlučně Radiožurnál a baví mě to.Odvětil drze: „Stárneš!“
Ještě jednou budu převlíkat mokrý děcko a fontána se půjde sušit!
11. MĚSÍC
Asi jsem už fakt stará… nejen že poslouchám Radiožurnál, ale taky čtu Ženu a život a nesnáším nové věci. Aneb starý počítač bych sice někdy prohodila oknem, ale ten nový bych předtím ještě zapálila!
Po letech ve vláčku a s miminem k tomu! Velké dobrodružství zahajujeme tříkilometrovou cestou na nádraží a veselou epizodou pro pobavení spolucestujících. To jest v poklidu čekáme na odjezd, načež mi zrak padne na oranžovou krabici na budově nádraží a zběsile vybíhám s vyslečeným děckem v náručí cviknout si jízdenku. O pražec odřená nová bota mě už nemůže rozházet.
Batole je po desíti měsících klidu nevrlé, protivné, jíst mu nechutná, spát mu nechutná, hrát si mu nechutná, a já jsem z toho na nervy. Má teplotu a doktorka tipuje buď další průnik chrupu nebo něco horšího. Sázím na chrup. Tři dny prý rozhodnou, uschovejte si tikety.
Pozn.: vyrážka nejsou potničky a ustoupivší teplota a nerudnost neznamená konec nemoci, alébrž její vyvrcholení! Příště už se nesázím. Dítě má zarděnky.
Fotky z podvodního pózování jsou tu! Chce se mi brečet. Máme si vybrat pět (dvě zdarma za to zprasené focení minulý měsíc), ale nejsem schopna ukázat ani na jednu. Buď jsme tak zabaleni v naaranžovaných hadrech, že není nic pořádně vidět, nebo se minimálně jeden z dospělých tváří jako debil, a co je úplně nejlepší – dítě má na všech snímcích hlavu vyvrácenou nahoru, takže mu není vidět do obličeje. Fotograf bude velkej profík.
Když se konečně dokopu k roztřídění a vyskládání všech pidioblečků, abych je v logických skupinách vyfotila, dojde mi po dvou záběrech baterka ve foťáku.
Dítě si umí zapnout vysavač a nadšeně s ním tráví dlouhé chvíle. Taky ho občas za nohy tahám ze sušičky a před pár dny se naučilo otevírat krb.
Špeky na břiše jsou v pohodě do té doby, kdy se za den dvakrát spálíte o z pece právě vytažený plech. Na stejném místě.
Pozor na ranní rutinu! Dát kočce jogurt je v pohodě, dát dítěti prášek a uropetku už méně.
12. MĚSÍC
Novinky v našich kinech:
- Zatímco jsi spal – svižná tragikomedie polemizuje nad tím, co všechno stihne mladá matka za půl druhé hodiny, když dítě konečně usne, a co už fakt ne.
- Hobit aneb cesta tam a zase zpátky – veselohra o výpravě do špajzu a návratu k lince, aby si matka vzpomněla, co ve špajzu vlastně chtěla.
- Teče tudy řeka – dokumentární pořad o nevídaném nápadu mladého inženýra, který se pustil do budování nového vodního toku jen za využití fontány pro kočky a psy.
- Tři zlaté vlasy děda Vševěda – sociální drama ukazuje na kontrastu mladé matky a starého děda marný boj o zachování kštice, aneb k čertu se zvídavým příbuzenstvem v jakémkoli věku.
- Tajemství proutěného košíku – napínavý příběh, který vás připoutá do křesla! Malý hošík zkoumá útroby košíku naplněného ibuprofenem, nůžkami, nabíječkou a mnoha dalšími zajímavými předměty. Kterýmpak se zraní nejdříve?
- V Číně jedí psy – mladá matka se v artovém melodramatu poměrně úspěšně snaží pochopit gastrozvyky asijské kultury, aneb „ještě jednou se ten pes vyválí v hovně a zabiju ho“.
- Zataženo, občas trakaře – nový dokument diváky seznámí s nevídanými možnostmi vycházek v podstatě za jakéhokoli počasí a v jakémkoli terénu, a poradí, jak udržet za užití jednoduchých pomůcek desetikilové mimino, třicetikilového psa, deštník, a moč…
- Dobří holubi se vracejí – krátký snímek nezávislých filmařů hravou formou líčí epizodu ze života mladé matky, která po vykoupání synka nachází na stěně sprchového koutu obří šušeň.
- Ztraceni – detektivní seriál o pátrání po klíčích, televizním ovladači a jiných obyčejných věcech všedního života a objasnění velké záhady, proč je ramínko v pračce.
Líbí se mi, jak se označuju za mladou matku. Haha.
Zakoupení antišťouralských pojistek již nelze odkládat. Dítě leze do skříněk, pračky, krbu, trouby, odpadkového koše, prostě všude. Nejvíc však mně na nervy a na ty pojistku neprodávají!
Další tříkilometrová výprava na vlak, tentokráte v rekordním čase a rekordně zpocená. Příště budu zase až do třičtvrtě žvanit o tom, že na nádraží pojedeme autem, abych pak v pomatení smyslů v celou nasadila děcko a kufr a vyběhla jak blázen na spoj v půl. Jo a v půli cesty odmítnu sousedovu nabídku na poposvezení autem, protože přece v pohodě stíháme.
Nový foťák se samozřejmě podělá ve chvíli, kdy si naplánuju pořízení pěkných vánočních snímků s miminkem a zvířenou.
Nepřestává mě fascinovat moje máma, která při zjištění, že je vnouček ospalý, ani přes opakované vysvětlování, že malej sám neusne, pokaždé úplně nesmyslně poradí: „Tak ho polož do postele!“
S potěšením konstatuji, že dítě se v jedenácti měsících konečně pořádně rozjedlo a radostně otevírá před lžičkou tlamičku. Na druhou stranu se začínám bát dne, kdy už se nebude chtít kojit, protože nic praktičtějšího ještě nikdo nikdy nevymyslel.
V noci jsem zavedla hezkou tradici. Jelikož jsem si loni nechala poslat pohled od Ježíška s razítkem z Božího Daru, rozhodla jsem se pokračovat v korespondenci každoročně, adresát samozřejmě bude synek. Příští rok už to bude „Jů, napsal mi Ježíšek!“ A za pár let – „Matko, jsi s tím už trapná.“
Z fontánky je Ferrari myčka…
V lednici už týden suším tři koule těsta na cukroví a jsem dvě Ženy a život pozadu, protože ty si v rychlosti pročítám pouze na záchodě, kde netrávím zdaleka tolik času, kolik bych chtěla a potřebovala. Achjo.
13. MĚSÍC
Není nad to zahájit Vánoce vyblitím se z podoby! V předvečer Štědrého dne mě zachvátila nevolnost, zimnice a slabost, pak se přidalo zatvrdlý mlíko a chlapeček, aby prokázal svou solidaritu, rozhodl se svátky ozdobit dalšími dvěma tesáky, jejichž zrod provázely šňůry dekorativních soplů.
Dárky se mi trochu vymkly z ruky. Nevejdou se pod strom. Naštěstí jich hned několik můžeme použít i příští rok.
Například gumové kuželky s krtečkem, neb tyto nejsou určeny ke konzumaci.
Dítě se už fakt nevejde do hacky. Naštěstí má těžce důvtipnou matku, která se zamyslela, vytáhla zpod postele pelech po psovi a vyrobila luxusní lůžko pro denní spánky.
K zamyšlení: opravdu musím být supermatka? Nikoli. V nemoci jsem omezila látkové plenky na minimum a nevěřícně zírám na ušetřený čas i námahu s praním, sušením a skládáním.
Chlapečka lze poslední dobou poměrně snadno odložit do postele k nočnímu spánku. Náhle získaný volný čas mě tak zaskočil, že v něm nejsem schopna dělat cokoli smysluplného. Nicméně jsem konečně dala dohromady knihu ‚Můj první rok‘ (rozuměj Marův).
K zapamatování: než začnu nadávat na ten krám, myšleno dětskou chůvičku, ověřit stav baterie, resp. zapojit přístroj do zásuvky.
Dítě narostlo do závratné výše a ztratilo tak svou roztomilou mišelinovskou siluetu.
Napadlo mě, že bych po večerech dočetla v těhotenství odloženou knihu, nicméně jsem v mezičase nějak ztratila schopnost pochopit složitější větu nežli je ‚kde se schovalo koťátko?‘ nebo ‚kravička dělá bů‘.
Největší hity na poli zábavy ročního potomka: najdi v koši slupku od banánu, dobyj krb, vyjez psovi misku, svrhni hrnek s kafem, oškub si svou kočku, vytáhni ze zásuvek co nejvíce kabelů, a samozřejmě číslo jedna – radovánky v psí fontáně.
Účast v internetových diskusních klubech matek má i své výhody. Tak například zjistíte (a cítíte se hned mnohem lépe), že nejen ve vaší domácnosti je strašnej bordel.
14. MĚSÍC
Dítě považuje za nejefektivnější způsob přesunu rychlý běh po kolenou s rukama vzhůru. Díky tomu musí babička záplatovat všechny kalhoty. Maminka nemůže, dítě jí tahá šňůru od stroje ze zásuvky.
Ujmout se dalšího darmožrouta mi jistě zajistí krásný, klidný a bezstarostný posmrtný život. Už aby to bylo!
15. MĚSÍC
Z batolete je regulérní chodec. Pohybuje se bytem jako malý zombík a děsí zvířenu.
Kočičí koulodráha našla opět svého uživatele.
Sice vám asi něco zničí nebo pak budete hodinu uklízet, ale těch pár minut klidu za to někdy holt stojí. Aneb ‚jen ať si s tou fontánkou pohraje‘, ‚jen ať si tu knížku přečte‘, nebo ‚jen ať si s tím ovladačem zablbne‘.
Čím víc zvířat, tím víc Mauglí. Malej ještě nemluví, zato skvěle běhá, šplhá, plíží se, schovává se, a žere.
Nikdy nekupujte botičky dopředu. V době, kdy je budete konečně chtít nasadit, bude mít vaše děcko místo tlapiček pádla.
Kniha Můj první rok mě tak pohltila, že jsem po jejím dokončení založila album Mé další roky.
16. MĚSÍC
Ten idylický okamžik, kdy dítě rozhodne, že od teď bude jíst již jen samo bez pomoci. Svinčík na podlaze mě naštěstí už dávno nevzrušuje.
Kluk je od vánočky s máslem zapatlanej a zadrobenej až za ušima a též vše v dosahu jednoho metru, ovšem tváří se jako labužník a krmi si očividně vychutnává. Když mu to samé sousto vložím do pusy já, znechuceně jej vyplivne.
Zanícené bádání a pátrání v oblasti barefoot obutí vede k silné převaze dětských bot nad mými. V podstatě nemám co nosit a děcko může mít každý den jiný model.
18. MĚSÍC
Dva měsíce jsem nic nenapsala? K zapamatování: když mě něco napadne, hned zapsat, ne že „ráno to hned napíšu“.
Na místním hřišti mě překvapila jiná matka s dítětem. Pozn.: oholit nohy a převléct se z oblečení „na dvůr“ do něčeho reprezentativnějšího!
Dítě celý den opakuje tata tata tata tata, ale když „tata“ přijde večer domů, stejně se pořád věší po mně a nedovolí mi ani se v klidu vys…mrkat.
Nedostatek čokolády v domě ještě více zjitřuje moje narušené nervy.
Komentáře pana P. ohledně mé konzumace čokolády ještě více zjitřují moje nervy.
Vybírání dovolené vzalo za své po zjištění, že už nemáme peníze ani na psí granule. Naštěstí můžeme stanovat na zahradě a bazén teče jenom trochu.
18. MĚSÍC
Nevím, proč by kluk nemohl nosit červené a růžové kalhoty. Jiné barvy neměli. V té ceně.
Různé dětské propriety, jako nafukovací stan, houpací koník, křesílko, ohrádka (čti úložiště na bordel) nás brzy vytlačí z domu.
Nafukovací stan v domě s 90 drápy (ano, přemýšlela jsem velmi dlouze a použila i kalkulačku, no a co) nebyl asi nejlepší nápad, nicméně je to velice útulná zašívárna. Bohužel už mě tam najdou.
Vcházejíc do místního bazaru pronáším pokaždé: „Hlavně se tady nesmím moc rozhlížet.“ Ovšem po chvíli už si můžu vykroutit krk. Což vede k tomu, že odcházím obtěžkána hromadou krámů. Ach jo. Ale hroší lampa, co se směje! Za dvacku! A ta dokonalá plastová retro kočička! Bože já se snad počůrám štěstím. Příště se už ale fakt nebudu rozhlížet!
19. MĚSÍC
Zábrana na postel za 40 Kč? Nadupaný odrážedlo za polovic ceny nového? Bych byla blbá, kdybych se nerozhlídla!
Tak nějak jsem si myslela, že když je člověku večer blbě, má jet na pohotovost tam, kam to má nejblíž (Bohunice). Tak ee. Vyperou vás pryč, že musíte na Ponávku. Cestou se asi pětkrát vyblejete z podoby, děcko brečí strachy, že maminka umírá, ale holt se musíte dopotácet zpátky na parkoviště ke Kampusu, protože nemocniční závora nefunguje a vydržet až do úrazovky. Tam málem dostanete závorou po hlavě, protože ten debil, co ji ovládá, netuší, že jste v deliriu a nevnímáte nic okolo (dost na tom, že jsem šla spořádaně – ač klikatě – vyhodit pytlík s blitím do kontejneru, příště mu hodím šavli na nohy, hajzlovi). Nicméně doktorka vás po zběžném ohledání pošle kam? Na infekční do Bohunic! Tedy tradá zpátky. Závora už funguje, ale je vám to k ničemu, neboť na informacích vám řeknou, že máte jít někam dozadu. Ale už vám neřeknou, že je to dozadu asi dva kilometry a je tudíž lepší to objet na zadní parkoviště. Takže jak veselá trojka (jeden umírající, druhej ospalej a vystrašenej a třetí utahanej a nasranej) plandáte někam do dáli a snažíte se v té tmě najít nějakou navigační ceduli. Já tou dobou už moc nevnímala, byla jsem ráda, že se držím na cestě a nejdu rigólem, sem tam jsem se vyblila, až jsem to v jednom místě zapíchla a už se nebyla schopná postavit, aniž bych se hned zase skácela. Shodou okolností z jedné budovy vylezla nějaká zdravotnice a shovívavě nám zapůjčila lehátko asi 40 cm úzké. Na to jsem si vylezla a P. s M. na ruce jedné a vozítko tlačící rukou druhou se mě snažil dostrkat na druhý konec nekonečného areálu. Po chvíli mi vrazil M. na břicho, protože cesta vedla do kopce a potřeboval obě ruce. Kupodivu já dítě nepustila a ani P. nás oba nevyklopil a pak už nás zase zahlídli nějací zdravotníci a pomohli nám dojet až do té správné ordinace, kde mi konečně začal někdo pomáhat od blití a závratí. Tak mi dali kapačku, nechali mě trochu vyspat a mohli jsme jet domů. Asi čtyři dny jsem jen ležela a chtěla umřít a P. měl na starost celou domácnost. Celou. Dům, zahradu, kočky, psy, a hlavně to malý přetrhdílo. Všechno to s vypětím sil zvládl, a já byla ráda když mi po mém návratu mezi živé přestal vyčítat, že se za celej den nejsem schopná kulturně najíst. Protože už ví, že někdy se to prostě tak nějak nevejde do programu a člověk si holt tu vyšívanou prostírku a kytičku na stůl musí odpustit a zase se nažrat průběžně mezi jinými činnostmi jen tak na stojáka z kastrólu.
Jelikož se pořád motám a neurolog nic závažného neshledal, naordinoval mi rehabilitace. Těšila jsem se na nějaké příjemné masáže krční páteře. Ale je to pěkná otrava s elektropřísavkama a letmým polechtáním krku a to tam mám jít desetkrát!
Palička na maso a struhadlo. Nic vhodnějšího pro dítě si v celý kuchyni vybrat nemohl.
Proč nosí ženský s dětma i v těch vedrech dlouhý gatě? Záhada objasněna. Není čas holit si nohy!
Už mě to cucavý klíště docela leze na nervy. Ale když jsem umírala na pohotovosti a řekli mi, že mě možná bude třeba na tři dny hospitalizovat, nad hrozbou ukončení kojení jsem se rozbrečela.
Nevím, zda jít večer po uložení děcka spát, protože se mi fakt strašně chce, nebo ještě čumět a zevlovat, protože konečně můžu. Strašný dilema.
M. se hrozně skamarádil s Benjim. Kamarádí se všema zvířátkama, ale Benji vede. Sedá si k němu a obkládá se těma obříma packama.
Krmení kluka venku na dvoře znamená připravit trojnásobnou porci. Protože nejprve je nutno dát sousto Benjíkovi, pak Alfíkovi a pak až si může vzít chlapeček. Achjo.
Podělím se s vámi o zaklínadlo, jak přimět dítě jíst (ne že by nemělo chuť, ale nemá čas!): Ukaž kočičce/pejskovi/tátovi/svatýmu dyndymu, jak krásně papáš, oni to ještě neviděli! (Funguje v 95 % pokusů.)
V novém kurzu plavání, kam jsme začali chodit někdy v květnu, děti nutili nosit takové ty molitanové pásy, kopat nohama a samovolně se tak přesouvat ve vodě z bodu A do bodu B bez pomoci matky. M. to nechápal a asi i dost nesnášel. Nenápadně jsem ho vždy postrkovala za břicho, jinak bychom se nehnuli z místa. Jakmile se s pásem ocitl v našem ledovém bazénu na zahradě, narostly mu žábry a ploutve a mrská se tam jak tuleň. Přeplave ho bez pomoci a co víc, pomoc odmítá! Taky odmítá vylézt ven.
Nevím, zda je to běžná praxe, ale jedna babička propaguje přísnost a pro facku by nešla daleko, zatímco druhá je čirá anarchistka a vnoučeti by dovolila vše. Nechápu, proč se to nemůže nějak namíchat.
20. MĚSÍC
Měla bych se už vážně zamyslet nad degradací své slovní zásoby. Lítavej vzduch určitě není legitimní výraz pro vítr a ‚ta zelená sviňa‘ pro okurku.
Nutno vybrat z pořadníku čekatelů nějakou knihu a začít zase číst. Sice v malých dávkách, ale řádně. Traktorů, co dělají brm brm, už jsem přesycena.
Nutno prověřit, co tu P. dělá v mé nepřítomnosti. Kluk mi z pračky vytáhl dvoje kalhotky, nasadil si je na krk, a pyšně takto oděn odjel na motorce do dáli.
Malej proběhl šípkovým keřem a ani nefňuknul. Výchova v domácnosti, kde vládne jen zákon džungle, očividně nese své ovoce.
Začala jsem číst. Výběr literatury ze stávajících zásob byl náročný, koupila jsem tedy pro jistotu další knížku. Bála jsem se, že budu mít problém pochopit složitější text, ale asi je to jako s jízdou na kole. Počkat… špatný příklad. Nicméně text vstřebávám bez obtíží a to tam nejsou skoro žádný obrázky!
Nesahej na tu plotnu, pálí! (Za půl hodiny jedeme do nemocnice.)
Nesmí si ten převaz namočit, musí mu vydržet do úterka! P.: On mi sáhl do konve!
V lékárně: Dejte mi prosím sto sterilních obvazů a kilometr prubanu.
Trpaslík dosáhne na kliku. Nutno zamykat a uschovat klíče.
Netušila jsem, že záslepky do zásuvek slouží k dětské hře Kdo rychleji vytáhne záslepku ze zásuvky.
Zvířátkovou literaturu z dětské knihovničky nekompromisně vytlačují těžké stroje.
Samomluvu poměrně spolehlivě zamaskuje přítomnost dítěte. Horší je, když se mnou výjimečně žádné dítě není. Je to asi jako když jsem mimino nosila na břichu a natřásala se i když jsem ve frontě stála bez zátěže… vlastně i to dělám doteď.
Všichni jsou Táta a všechna zvířata dělají Baf.
Hurá, dovolená! Odpočinu si od každodenního shonu, vysávání steliva, rozhánění divoké zvěře atd atd atd.
Nezačíná to dobře. Nemají pro nás apartmán, spíme v malé cimře s hajzlíkem na chodbě a sprchovat se musíme u sousedky.
Vše napraveno. Je to tu jak někde na chalupě. Už dvakrát jsem se praštila o vanu, jednou o okno a několikrát o postel. M. nadstandardně otravnej.
Prší. Gůglím dětské atrakce v okolí.
V dětské herně jsou nejvíc zchvácení rodiče. Myslím, že dětem u vstupu v nestřeženém okamžiku píchají adrenalin.
Výlety jsou super, ale ufňukanec trochu kazí zážitky.
Už žádný hrady a skalní útvary, leda by byly pod kopcem!
Spálená ruka se kloučkovi hezky hojí a asi už trochu nudí. Zkusíme si tedy rozbít čelo.
Čtvrtý den dovolené nabývám dojmu, že budu po návratu potřebovat další týden na zotavenou.
Kdepak krásy přírody a velkolepé stavby. Největší terno je autobus. A letadlo v podobě miniaturní tečky na nebi.
Mapa, navigace a instrukce hoteliéra ještě nezaručí, že trefíme.
21. MĚSÍC
Není nutno hned po ránu běžet za dobrodružstvími. Odpoledne je taky den a dítě pak není tolik otravné.
Voda v Mácháči je teplá asi jak v našem bazénu, čili vůbec. M. je nadšen a odmítá vylézt, přestože už cvaká zubama.
Nutno udělat kšeft místnímu stánkaři, protože plavecký pás a deku jsem nechala doma, hračky na písek v autě.
Chybí nám pohodlí domova, ale masochisticky si prodlužujeme pobyt o jeden den.
Pro velký úspěch opakujeme návštěvu pláže u jezera. Už je mi celkem zima, ale kluk mi pořád skáče z náruče a plave pryč. Asi mu budu muset propíchnout rukávky.
Posrat se přímo na hlavním chodníku je asi lepší než to lovit v Mácháči. Ačkoli tam by do toho aspoň nešláp…
Doma je doma. Připadám si tu najednou jak v nádražní hale!
P. mě zdrbe, proč neuklízím tak, jako babička, která se u nás ten týden rekreovala. Kromě vycíděného dřezu a zhotovené japonské zahrady zvládla taky přečíst dvě knihy. Drobný detail: neměla za prdelí dítě.
Zbytek mléčného chrupu se rozhodl, že vyleze celý naráz. Cik cak. Už jsem chtěla letět k doktorce, kamarádka mě však uklidnila, že se to srovná. Nebo bude mít zuby po otci.
Kdy už se začnou tyčinky a čokolády a vůbec cokoli k žrádlu balit do nešusťavých obalů? Člověk aby se chodil krmit potají na dvůr.
Přelomový okamžik: kočky začaly dělat Maumau!
22. MĚSÍC
Haló, haló, žádáme rodiče chlapečka běhajícího mezi regály ve sněhulích, aby si dotyčného odchytili, boty zaplatili, a konečně vypadli.
Máme sněhule. Takže nebude žádná zima.
V touze po změně a rekreaci navrhla jsem přespat v Blansku ve wellness hotelu a spojit to s návštěvou kamarádky. Po prvotním nadšení mě P. zdrbal, že jsem úplně blbá, spát takovej kousek od baráku, a zakoupil dvoudenní pobyt… v Krkonoších.
Nutno rychle nakoupit zimní bundy a čepice pro malé dítě. Kombinézu, kterou měl loni asi dvakrát a byla jsem smířena s tím, že ji už neobleče, mu letos sedí naprosto dokonale. Hurá.
Zapomněla jsem zmínit dvě velké události. Benji začal zvedat při čůrání nohu a já už nejsem „Táta“!
23. MĚSÍC
Musím se smířit s faktem, že malej některé dny spí třeba jen půl hodiny a hlavně se naučit tento čas co nejefektivněji využít. Nikoli postávat nervózně u kuchyňské linky a přemítat, zda mám začít dlabat oběd přímo z hrnce na sporáku, u čehož bych stihla i přečíst maily a uvařit kafe a možná, když si naložím fakt velkou lžíci, i odbíhat skládat prádlo. Pozn.: Místo přemítání toto okamžitě realizovat!
Pojedeš se mnou do Ikey? P: Strašně rád (tónem, jakože pro nic než nákupy blbin do baráku se už nemůže nadchnout víc), ale kdybys jela sama, budu vděčný.
Chutnala ti ta čočka? P: Já luštěniny nesnáším (tónem plným odporu), ale když mi je uděláš ty, tak si pochutnám.