Sice teprve pomalu končí listopad, ale my už máme v zahradě anděla, na smrčku světýlka, v okně hvězdu a ve skříni zabalené dárky a adventní kalendáře. Jo a kočky mimo plán dostaly vánoční myšku, protože byla tak kvalitně vycpaná šantou, že se mi pro ni málem prokousaly do balíku…
Pro pejsky mám symbolickou kousací hračku ve tvaru stromečku, kterou patrně hned po rozbalení společnými silami zneškodní. Těm je škoda cokoli dávat. Můžou si pískat, že jsem jim sehnala luxusní boudu, objednala zásobu granulí a navařila vývarové dortíčky. Sežrali mi v předsíni koberec. Za trest se podělí o jeden adventní kalendář, syčáci.
Letos se snažím s dárky a serepetičkami obecně hodně krotit. Popravdě, dost různých dekorací a zbytečností jsem se už zbavila. Taky kašlu na tisk nových přání. V duchu recyklace a oživení vzpomínek použiju ta z minulých ročníků. Můžete se, přátelé, těšit na Lindičky, Mášenky a možná i nějaké Pecky bez vousů.
Jsem velmi zvědavá, co budou kocouřiska říkat na stromeček. Vlastně si moc nevybavuju, co říkal loni Jaroušek. Ale jak se tak dívám na příslušnou fotku, baňky letos budou muset jít minimálně o patro výš. Remiček mručí z pelechu něco o diskriminaci.
Mimochodem, mourinek má taky svou originální představu o vůni adventu. Už dvakrát jsem ho nachytala, jak čůrá do dřezu. Mám teorii, že mi tím naznačuje, že už je sedm hodin, tudíž čas na pravidelnou večerní kapsičku do mističky, a vůbec ho netrápí, že je teprve šest nebo půl páté nebo tak něco. Kéž by to bylo tak prosté, nerada bych zase pouštěla kořeny na veterině, i když tam od posledně dlužím dvacet korun a bylo by záhodno je vrátit…
