Jarmilové

Jarmilové jsou seskupení kocourů. Kocoury jsme doma nikdy neměli, maximálně Jarouška, a tak je toto soužití zase něčím novým, obohacujícím. Jak jste si asi snadno spočítali, už jsme tak zase v plném zvířecím počtu. Dva psi, tři kočky. Tedy jedna kočka a dva kocouři. Čímž se podíl mužské složky v domácnosti nepoměrně zvýšil a jsme tu s Adélkou už jen dvě holky.

Remíčka nám přivezly speditérky z hodonínského útulku tak rychle, až to bylo podezřelé. Vylepili na facebook vyděračskou srdceryvnou fotku nebohého mouratého obra, jak se pěchuje do přepravky na fretku a prý že už chce taky svoje domů. Že už je v útulku přes rok a nikdo ho nechce. Že je to ten nejmilejší, nejněžnější, nejhravější, nejpřítulnější tvor na celé jižní Moravě. Že ještě pět minut v depozitu a umře. No odolejte tomu. A hlavně – Jaroušek už strašně potřeboval bratra v zločinu.

A tak jsme domů přivezli Remíčka. Ve vypůjčené přepravce. Do naší by strčil tak hlavu. Při převzetí jsem si lehce vykloubila zápěstí, ale nakonec se ukázalo, že Remmy neváží avizovaných devět kilo, ale slabých sedm. Reklamaci jsem si nakonec rozmyslela a doufala, že se to nebohé vyžle u nás trochu vykrmí.

Nováček zamířil za knihovnu a dva dny z ní nehodlal vystrčit nos. Museli jsme ho vyšťouchat a zacpat otvory, jinak by tam možná seděl dodnes. Uražen se uchýlil do prádelny pod regál. Tam se s ním dalo alespoň lépe komunikovat. Určili jsme hlídky, které se v pravidelných intervalech střídaly a něžně ke kocourovi promlouvaly.

Po pár dnech se Remmy odvážil vylézt a usídlit se na pračce. Umístila jsem mu tam pelech a chodila ho přesvědčovat, že i ostatní místnosti jsou relativně bezpečné. I z letmého pohlazení vibroval jak Marečkovo batolecí lehátko na baterky.

Pak mi přišlo objednané škrabadlo. Takhle… malá rada: neobjednávejte škrabadlo dřív, než si pořídíte kocoura. Nejdřív kocour, potom škrabadlo! Škrabadlo pro malé kočky určitě není myšleno na sedmikilového kocoura. Nicméně stačí pár výztuh a budeme doufat, že ty subtilní hůlky naše hrochy pár zim udrží.

Škrabadlo s Jarouškem Remíka nalákalo a pak už to šlo jako po másle. Kocour se otrkal a začal objevovat místa, která před ním ještě nikdo nikdy neobjevil.

S Jarinem řádí jak černá ruka a brzo je roztrhnu jak hady. Jeden si lehá na bílé plochy, takže po něm šlapu, druhý na tmavé, takže o něj zakopávám, věčně někomu někam přivírám ocas nebo kropím vodou hlavu, každou chvíli tu někdo ječí a lítá jak šus. Abych se nemusela namáhat s přemýšlením, zda řvát „Jarine!“ nebo „Remine!“, samovolně mi to splynulo v „Jarmile!“ A můžou klidně přijít oba.

Adélka na vše kouká s despektem a do kocouřích záležitostí se neplete, kočička rozumná. Jarmilové se k ní chovají slušně. 

Hlásím tedy, že zhruba po týdnu je zase vše v souladu s vesmírem a nám nezbývá než všem popřát pevné a dlouhé zdraví.