Jaroušek mě vyhodil od počítače (a bude hůř)

Den první

To jsou zase móresy. Nejdřív se trmácím z Hodonína do Brna, říkám si, no sláva, konečně aspoň trochu město na úrovni, jako pro ‚do světa na zkušenou‘ bych si dovedl představit i lepší destinaci, ale co už, jsem od přírody skromný, abych nakonec skončil v tak nehorázné díře, že i to nejmenší lego city druhé jakosti z výprodeje je proti tomu prosperující metropole. No co už. Aspoň jsem se cestou v autě poblil, jedna nula, hahaha.
Bydlí tu dvě kočky ženského pohlaví, což mně je už bohužel úplně egál, a na dvoře pobíhají dvě obludy velikosti telete a jakmile mě zmerčí za oknem, můžou se pominout. Co chcete od psů. Chodím kolem okna se zdviženým ocáskem.
Pak tu bydlí paní, pán a malý panáček, který mě sice hladí, pusinkuje a dává mi z prstu tvaroh, ale taky otravně ječí a rámusí s harampádím, kterého se tu všude valí požehnaně.
Večer přijel další pán, ale naštěstí zase odjel, jinak nevím, jestli bych se hnedle nezbláznil, měl hrozný humory.
Paní v jednom kuse vysává, asi je za to placená, nebo jen prostě střelená. Protože to se snad nedá dělat ani z nudy, natož zadarmo.
Jo a vykadil jsem se jim za gauč. Dva nula.

Den druhý

Nová paní mi stříhá drápy! Vrchol drzosti. Budu muset referovat Nadě do Hodonína. Ta na takové blbosti neměla čas. Ani na vysávání patnáctkrát denně. Co je to za cvokhaus?
Večer jsem zaslechl, jak se ti dva rádobyvelitelé o mně baví (poté, co mě postopadesáté vyhodili z linky) a prý si na sebe upletli bič. Prý jim asi jedna Linda nestačila. No patrně ne, když to říkají. Proto si mě taky pořídili, i když nevím, proč bych měl být Linda, když jsem Jaroušek. Trhlá paní si to furt není schopná zapamatovat a volá na mě Matýsku, Macinku, Jánošíku nebo v lepším případě Jurášku. Bože!

Den třetí

Ráno jsem se jim vykadil za gauč. Tři nula. A v noci jsem malému panáčkovi propíchl domeček. Čtyři nula, ale to nebylo v plánu, rád jsem si tam hrál. Prostě najednou to u futer zasyčelo a sneslo se to celé k zemi. No co. Jen tak tak jsem unikl ze sutin a zachránil holý život! Takže nechápu proč ten otrávený ksicht. Místo aby se radovala, že její nový oblíbený kocourek je v pořádku. No, hned ráno všichni odjeli a nechali mě tu s kočkama. Že by s nima byla bůhvíjaká družba, to se říct nedá. Odpoledne jsem počůral šusťavej polštář. To bylo řečí o přednostně odbavovaných raketách na Měsíc. Nevím, jestli Měsíc není nějaký eufemismus pro Hodonín. Musím si to vygůglit. Dvě kočky v Liščí noře jsou pořád lepší než milión koček u Nadi. Každopádně pět nula. Zatím se mějte, jdu si vrnět luxofilce do klína, třeba ji to na chvíli zastaví…