Jak se to tedy celé seběhlo, že je nás najednou ve smečce osm? Inu tak. To se dva chytráci přidali do facebookové lokální skupiny a ustrnuli se nad příspěvkem, kde jakási sloučenina saluky a leonbergera hltá z plastikové misky bůhvíco. Shodou okolností se v místě výjevu pracovně nachází příbuzná osoba, kterážto obratem podala detaily na telefon. Detaily zahrnující slovní spojení jako ‚vyzáblej chudák‘, ‚vyhodili z auta‘, ‚chce ho vzít lopatou‘, ‚hrozně hodnej‘ apod.
Ten chytřejší chytrák řekl: ‚Prosimtě jeď pro něj, dáme ho do kupy a budem mu hledat domov od nás.‘ Ten druhý psa přivezl a pod inkriminovaný facebookový příspěvek napsal zhruba: ‚Pes je u nás, stejně jsme chtěli druhýho.‘ Tolik k rozvážnosti pana P.
Pes nás překvapil svým malým vzrůstem a velkým zápachem. Byl okoupán a pojmenován Benji. Najedl se, všechny umlátil vrtichvostem, zkonfiskoval Alfovu boudu, a v klidu u nás přečkal první noc. Na druhý den jsem naložila dítě a Benjiho (vyžádalo si to menší šachy v autě) a vyjela na veterinu. Kde bylo shledáno, že pes vykazuje tyto, prozatím/navždy neřešitelné vady:
– nevyvinutá (zkrácená) spodní čelist
– podezření na dysplazii kyčelních kloubů
– jedno varle putující neznámo kde,
– tzv. vlčí drápy,
a dále tyto, doufejme léčitelné, problémy:
– zánět uší (kapat)
– zánět spojivek (kapat)
– zánět na čenichu (natírat)
– zánět mezi prsty tlapek (mazat)
– sedřené polštářky tlapek (atb).
– průjem (po týdnu vyřešeno kvalitní stravou)
Ze zánětu spojivek se později vyklubalo podezření na obrácená horní víčka, tj. přesun problému do první skupiny.
Už to vypadalo, že budu muset nechat mimino v zástavě, chyběly mi asi dvě stovky a odmítla jsem odjet bez nového obojku, náš pejsek na provizorním lanku, toho bohdá nebude! Naštěstí mi to napsali na futro.
Benji má trochu hrůzu z auta – bojí se nastoupit a pak se bojí vystoupit. Naštěstí je poměrně drobný a dá se s ním manipulovat, tj. přenášet v náručí. V autě se vám chce nacpat na klín a vůbec mu nevadí, že se škrtí na pásu ze zadního sedadla. Tam se neustále vrtí a i v těch nejméně zahnutých zatáčkách, které projíždíte krokem, jezdí ode zdi ke zdi jak na ledě.
Co se týká seznamování s kolegou Alfem, neměla jsem přílišné obavy. Náš černý vlkodlak je kamarád s každým, včetně psů, kteří ho kousnou, po čemž se agresorovi pro jistotu ještě omluví. Stejně tak se ten trouba nechal obrat o boudu. Benji má dle odhadu zhruba rok, jsou si tedy jako odrostlá štěňata věkově blízcí, oba nekonfliktní, přátelští. Nováček je pouze háklivý na jídlo, které brání zuby nehty, ale už se to lepší.
Problém s boudou zatím přetrvává. P. sice obratem pořídil Benjimu identický, o něco menší domeček jako má Alf, nicméně psi to nepochopili, Benji stále lezl do původní boudy a Alf čuměl jak puk. Zahradili jsme tedy vstup a Benji je nucen přebývat ve své menší rezidenci. Svůj názor vyjádřil tím, že jí hned kus sežral. P. na něj snesl svůj hněv a misku granulí a pes se uklidnil. Alf musí vydržet v baráku na chodbě, dokud Benji nepochopí, kam kdo patří.
Aktualizace po další kontrole na veterině:
P. mě přinutil, abych k doktorce vzala oba psy, neb Alf potřebuje vymačkat žlázky a zkontrolovat zarudlé tlapky, naštěstí byl tak velkorysý, že se uvolil pohlídat dítě. Po návratu mě seřval, že mi to trvalo dlouho.
Obávala jsem se velkého dobrodružství a před cestou měla pocity jak před maturitou. Jednoho psa jsem si uvázala k pasu, druhého na vodítko do ruky a vyrazili jsme k autu. Benji má potřebu kolem mě neustále pobíhat, takže si v jednom kuse musím rozmotávat nohy. Alf jízdu autem nesnáší odmalička. Nicméně motivace přítomností druhého psa je mocná! Oba naskočili na sedačku a já je připásala. Cesta proběhla nad očekávání dobře, nikdo nedělal blbosti, nekňučel, nejezdil ode zdi ke zdi (nebylo místo), až jsem v jednom kuse kontrolovala, zda vzadu všichni žijí.
Ovšem cesta od auta do ordinace byla o poznání divočejší. Oba psi jančili v očekávání hrůz, jež na nich hodlám páchat, lítali kolem mě jak posedlí a já se modlila, aby se někdo neurval a nevletěl do silnice, včetně mě. V čekárně Alf naštěstí zalezl zbaběle pod židle a Benji se skamarádil a do pár minut až podezřele intimně sblížil s malým vořechem, aby pak společným dováděním bavili celou čekárnu.
Doktorka shledala, že Benjiho trable ze skupiny B jsou pryč a od příchodu k nám nabral čtyři kila. Tlapky rozedrané od asfaltu jsou zhojené a hebké jak kočičí. Taky mi sdělila, kolik si máme našetřit na kastraci a rentgeny kyčlů, případně na operaci víček. No, začneme šetřením na očkování.
Takže tolik alespoň v kostce. Psychicky se připravuji na uvedení nováčka do domu a představení kočkám. Zatím trénujeme společné stravování s Alfem (tj. misky vedle sebe) a doufáme, že se vyřeší ta lapálie s boudama. Alf je bohužel neskutečný dobrák, čti trouba, a nedokáže věkově i služebně mladšího opičáka srovnat. Ale vidět je spolu si hrát, to je velká radost na duši, a když se onehdy slunili na zápraží a Alf měl hlavu položenou na Benjiho zádech, úplně jsem se tetelila.