Před pár dny, když zase byla Lindička zákeřná jak had a odmítala vyprostit své tesáky z mé vlídné ruky, spílala jsem jí: „Tys mě tak ošálila v tom útulku!“
honem, jedem dělat neplechu
Když jsme tenkrát v Tibetu stáli v mládežnickém kočičím pokojíčku a vybírali nového parťáka do domu, Pecka se zaměřil na miniaturní černoušky s nudlí u nosu a nebýt té malé opice, asi bychom si jednoho nakonec odnesli. Jenže mně se najednou – a opravdu si vlastně neuvědomuju, jak k tomu došlo – odkudsi do náruče vsunula poměrně nenápadná blecha s velkýma žadonícíma očima a výrazem ve tváři, který kypěl oddaností, vděkem a laskavostí, a odmítala se nechat odložit. Úplně mě zhypnotizovala. Chtěla jsem s Peckou probírat další adepty, opravdu ano, ale v hlavě už mi seděla jen opička mlátící činely o sebe a já věděla, že to zvíře poputuje z mé náruče rovnou do přepravky. Navíc ti černoušci byli opravdu strašně malincí… no fakt… jeden by to ještě zašlápl… a měli soplíky… ehm.
[singlepic id=588 w= h= float=center]
Bětka, která útulek vede, zcela bezelstně (ačkoli, když o tom teď přemýšlím, jakési náznaky pochyb v jejím hlase asi mohly být znát, ale kdo by je chtěl slyšet, že) vysvětlila, že Lindička (tehdy Vera) je strašně hodná, avšak ještě v léčbě. Ale nic vážného, jen nějaká ta rýma, tadyhle máte léky a doberete to už doma. Tak hurá!
Že se to pak trošku zkomplikovalo, je věc jiná a u zvířátek z ulice především nepředvídatelná, a možná je dobře, že kočička hned od začátku měla šanci na exkluzivní servis a nemusí se o péči dělit s ostatními sirotky. Podezírám ji dokonce, že velmi dobře věděla, co dělá, když se mi tak podle vtírala do přízně.
[singlepic id=661 w= h= float=center]
Kočky jsou mistři šálení a ty nejlepší vám dokonale vymyjí poslední zbytky zdravého rozumu, jen aby dosáhly svého.
Tedy, jak jsem tak Lindičce promlouvala do duše, že je svině zákeřná, nevděčná, a ošetřovala jsem si rány, pravil Pecka: „Měli jsme si vzít oba!” – a tím myslel Lindičku i černouška! Jak vidíte, vždycky mohlo, může a bude moci býti hůře. Proto si važme toho, co máme, protože nakonec se ukáže, že je to to nejlepší :)