První máj patří k mým oblíbeným dnům. Obzvláště připadne-li na všední den a ten se rázem změní v den pracovního volna. A ještě lépe, když je tak krásně, jako dnes a vy se můžete venku vtipně spálit třeba při četbě pokleslé dívčí literatury z třicátých let.
První máj je však význačný především tím, že slaví narozeniny naše Mášenka. Letos se svými sedmi lety vstoupila – alespoň podle některých výrobců kočičího krmiva – do seniorského věku. Zní to jako totální nesmysl – stále je to moje malá, hravá, něžná a rozpustilá Mášenka, svým milým kukučem a bezelstným jednáním pořád kotě, pravda, trochu přerostlé. Na kočkách je krásné, že vizuálně vůbec nestárnou, a dokud je důkladněji neprozkoumáte, nezjistíte, zda jsou jim dva roky nebo dvanáct.
Mášenka se dnes pod dohledem prošla po dvorku, vyvětrala kožíšek, napásla se trávy a důkladně nasála teplý vzduch plný zajímavých vůní. Ptala jsem se jí, co by si přála k narozeninám, že jí všechno splním. Nic neříkala, ale já stejně dodala, že jí splním všechno každý den.
Zdravím tímto paní Naďu a Markétu, díky nimž je můj život už sedm let bohatší a kvalitnější o jednu černou kočičku (a šest let o jednu šedivou, ale to sem teď nepatří :) ).