Ježci v kleci

Kočičky držené po většinu života v malém bytě mají větší sklony k tloustnutí a hloupnutí. Proto na ně neustále líčím různé zákeřné, leč bezpečné pasti.

Mášo, jseš vážně tak pitomá?

Již delší dobu s úspěchem používáme tzv. Labyrint od firmy Hagen, krmítko na muří noze, z jehož otvorů si průměrně chytré zvířátko granulky po jedné či dvou samo vyšťourá a transportuje dolů do záchytné misky či rovnou do tlamičky. Nadprůměrně chytré zvířátko (a nikdy bych nevěřila, že tak jednou nazvu naši Adélku) krmítkem mocně zatřese jak Mrazík s jedličkou a granule mu v hojném počtu nasněží do misky.

Mášenka nasazuje zoufalý výraz

Před pár dny mě uchvátila jiná sofistikovaná krmná stanice. Nazývá se Stimulo  (vyrábí Aikiou), vypadá jak trpasličí uhelná elektrárna a samozřejmě již stojí u nás v kuchyni. Jídlo hrou, hra jídlem, tak zní naše heslo. Po pomyslené ose „nažhav dráty – zatni svaly – odměň se“ předcházíme jak mozkové pasivitě, tak neřízené obezitě (nebo se o to aspoň snažíme). Kočička se bezmyšlenkovitě neláduje, ale je nucena dumat, jak se k potravě dostat. Ta chytřejší (nebo říkejme motivovanější) se rozhlédne a už strká packy na správná místa a cpe si žgraně. Ta druhá (říkejme mentálně pohodlnější) hloupě kouká, čeká, co odpadne úspěšnější kočičce od pusy a to se snaží polapit. Jakmile nasycená kamarádka zcela nesolidárně odejde, truhlík se posadí, založí packy a smutně kouká. Nevíte, zda se smát nebo brečet.

Adélka zkoumá komíny

Samozřejmě se vám roztomilého nešťastníčka okamžitě zželí, takže mu začnete názorně vysvětlovat, že granulky jsou schované na dně komínků a rozhodně na ně neuvidí, když se bude takto válet na zemi. Pak strčíte do jednoho zásobníčku svůj prst a povysunete granulky až k okraji. Mášenka zamrká očičkama, ale ve chvíli, kdy granule pustíte zpět na dno, upře na vás zoufalý pohled a vám je jasné, že stále věří v pečené holuby, co sami lítají do pusy. Zopakujete to tedy ještě několikrát, a najednou – alelujá! Kočička strká chlupatý pařátek do komínku a vesele konzumuje. Zelené zásobníčky jsou vyměňovatelné, máte na výběr ze tří velikostí, hned druhý den jsem nízké mističky vydloubla a nainstalovala místo nich vysoké komíny.

No co, jen mi to trochu dýl trvá...

Je zajímavé, že v Labyrintu krmivo zůstává poměrně dlouho, dosypávám vždy stejnou dávku po dvanácti hodinách, část do krmítka a část do Stimula. Z komínků granulky zmizí o poznání rychleji, zatímco v Labyrintu občas nějaké i zůstanou „přesčas“. Kočky se nicméně nedožadují přídavků, tak věřím, že jsou spokojeny a dostatečně nasyceny.

No a třetím dietním ježkem v kleci je modrá plastová koule SlimCat (vyrábí PetSafe) s nastavitelnými otvůrky, do které vložíte suché jídlo (já ji pojala jako dávkovač na různá kokinka – maltózové čtverečky, sýrové kuličky, apod.) a kočky kouli koulejíce obsluhují se samy, neb obsah se sype řečenými otvory ven. Toliko teorie. Adélka kouli víceméně ignoruje, Mášenka první den byla úplně konsternována a na princip výdeje potravy zdaleka nepřišla. Čekala, až zázračnou kouli rozpohybuju já a pak jen sbírala nezasloužené dobroty, o kterých se patrně domnívala, že vyrůstají náhle přímo ze země. Druhý den si však kočička přešlápla a pochopila, jak se věci mají. Teď už koulí sama packou i čumáčkem a vesele chroupá. Je to drobná zábava odehrávající se na velmi malé ploše (naivně jsem si představovala, že kočky budou míč prohánět po celém bytě) , ale zpestří den a aspoň z toho není takový binec.