Minulý týden jsem se už chystala brečet, že nadějně se tvářící Calibra 36 pro kastráty se neosvědčila a já vyhodila koruny za sedum kil voňavých (mimochodem velmi chutných) trojúhelníčků oknem. Obě kočičky ji sice hned pojídaly poměrně radostně, ale Adélka pak produkovala miniaturní kravince a Mášenčiny bobky taky nebyly z nejkompaktnějších. Mrzelo mě to o to víc, že složení těchto superprémiových a hypoalergenních granulí je opravdu příznivé a navíc za rozumnou cenu. Kamarádka (která mimochodem musí dodnes snášet podrobné reportáže o vyměšování mých koček), mi implicitně sdělila, že jsem idiot, a že je nutné nové krmivo zavádět postupně – tedy míchat je s tím původním a pomalu zvyšovat poměr ve prospěch nového. Tento fígl jsem tedy zcela v souladu se svou opožděnou inteligencí nasadila do praxe po cca desíti dnech nové diety. A hle, po pár dnech a za důkladného monitoringu obsahu záchodků se zažívání upravilo a bobky už vyhlížejí zcela nezávadně. Dále jsem postupem času vypozorovala, že Calibra nejde moc na odbyt, z čehož se dalo usuzovat, že a) kočkám už nechutná, nebo b) je hodně sytá a kočky jí tak sní méně a zhubnou. Nebo nepřiberou. Nebo jenom trochu. Jednoduchým testem (s použitím váhy) jsem prokázala neotřesitelnou nepravdivost bodu b), a to všech jeho podvariant. Ale nešť.
V mezičase jsem ze strachu z přetrvávající nestravitelnosti Calibry stačila objednat Brit Care, též v úpravě pro kastráty (složení je hodně podobné, ale nejsou v něm jabka) a pevně doufám, že se osvědčí, neb ráda podpořím domácí výrobce. Hlavně musím být prozíravější, a až jej uvedu na jídelníček, budu nejprve přidávat malé množství ke Calibře, aby si kočičí žaludky nenásilně zvykly na změnu. (Interní poznámka: nalepit rudým fixem psanou připomínku na pytel s granulemi!)
Oproti tomu všeobecně velmi dobře trávený šáchor, kvůli kterému jsem se několik nocí probouzela, jen abych ukáznila zdivočelou Adélku lačnící po rostlinném zákusku, byl dávno odporoučen do věčných lovišť. Samozřejmě jsem brzy měla kočičího škrábání po koupelnových dveřích a rušení mého, už tak nedostatečného spánku plné zuby a kytku přenesla ze zajetí do volně přístupné kuchyně. Jak se dalo očekávat, zhruba po třech dnech byl pohled na ni zcela k pláči, a když si kočky začaly hrát s obnaženou hlínou, letěla, resp. to málo, co z ní zbylo, z domu.
(Čekáte, že prozradím, kolik kočky přibraly? Čekáte marně!)
[singlepic id=307 w= h= float=none]