Fascinuje mě, jaké nadšení neustále v naší Mášence vyvolává pták na udici. Nic jiného ji tak nerozdovádí a hlavně – nerozpohybuje! Dnes opět předváděla neskutečné sprinterské výkony. Schválně jsem opakovala pokus, kdy peří v půlce běžecké trati zastavím. Kočička je sice zaregistruje, ale celá natěšená běží hlava nehlava dál, načež se rozplácne o stěnu, otočí se a pokračuje v pronásledování. Důsledně ji pozoroju a kontroluju, jestli není příliš zadýchaná. Pomalu bych přísahala, že se zalyká ne z nedostatku vzduchu, ale samým nadšením ze hry.
I Adélka za umělým ptáčkem každý den radostně běhá (s Mášenkou se to ale nedá srovnávat) a neomrzel ji ani energický lov ležmo. Dokonce předvedla i několik nevídaných výskoků kolmo vzhůru.
Chystám se však sdělit především to, že jsem dnes odpoledne do misek nasypala poslední dávku dietních granulí RC VD Obesity, a ukončila tak naše veterinárně naordinované hubnoucí snažení. (Sedmikilový pytel vydržel dvěma kočkám přibližně dva měsíce.) Celou akci hodnotím jako spíše neúspěšnou. I když ne tak úplně. Utvrdila jsem se v poznání, že základem veškerých snah o snížení váhy je u zvířátek, stejně jako u lidí, především smysluplný a pravidelný pohyb. Taky je důležité hlídat krmné dávky aneb nepřežírat se. Nic nového. Člověk si svá předsevzetí kazí slabou vůlí a nízkou sebekázní, kočičí režim naopak nabourává… člověk slabou vůlí a nízkou sebekázní. Slabší jedinci neodolají už smutným pohledům u prázdné misky, ti odolnější zase brzy podlehnou nočnímu hladovému ječení nebo jinému protestnímu randálu, ostatní nevydrží denně pobíhat jako šílenec po bytě s provázkem v ruce.
Určitě je ale lepší dělat něco, než-li nic. Největší nepřítel štíhlé linie je nuda a zevlování. Proto budu dál kočky prohánět pomocí peříček, častěji je pročesávat (to byste koukali, kolik se toho u česání nachodí), servírovat jim odlehčené granule (už zítra otestujeme Calibra Cat Neutered 36) a hlavně namáhat jejich mozečky při „honbě“ za potravou pomocí různých lstí. Uvědomuju si, že čas, který my, lidé, trávíme v práci, mohou kočky vyplnit jen třemi aktivitami – spánkem, jídlem a vyměšováním. Nedělám si iluze, že by v naší nepřítomnosti tajně pořádaly Olympiádu. Proto je nutné jim přístup k jídlu co nejvíce zkomplikovat a ozvláštnit. Kromě sofistikovaného krmítka nyní přemýšlím o plastové kouli, která vypouští granule, pouze pokud do ní kočka strká, ale taky například zcela jednoduše rozděluju krmné dávky do čtyř misek na různých místech v bytě a tyto po čase pro zmatení nepřítele obměním.
Bytové kočky jsou znevýhodněny přiděleným miniaturním teritoriem a je jen na nás, jak jim omezené možnosti duševních i tělesných aktivit vynahradíme. Některé to potřebují méně, jiné více. Jak jsme se mohli přesvědčit, chování kočky ovlivňuje i její původ. Babetka měla v sobě řádný kus orientálky („inteligentní, velmi sociálně zaměřená, energická, chce se podílet na každé domácí činnosti“); Mášenka je stoprocentní sibiřka („klidné, přítulné plemeno s příjemnou povahou“) a Adélka britka („vhodná pro chovatele, kteří chtějí mít pokojného domácího mazlíčka“) – jak vidno, už z těchto taktně strohých oficiálních charakteristik je jasné, že máme doma v zásadě dva lehce ňoumoidní povaleče. (Asi bych měla na noc odinstalovat žaluzie, tuším pomstu…)
S váhou 5,25 a 5,85 tedy uzavíráme náš malý seriál o boji s obezitou, ale případné další zajímavé poznatky si samozřejmě nenecháme pro sebe.
Pozor: obrázek níže je fotomontáž. Adélka si ve skutečnosti myslí něco úplně jiného.
