Abyste věděli, Babetka tu s námi bude pořád. Nevím, proč bych se, potažmo vás, měla ochuzovat o všechno to pozitivno a radost, co nám nadělila. Rozepsané pojednání na téma kočičího zlobení je tu. A ne, neprotiřečím si. Kdepak pečení, kočičí zlobení je radost!
Když se kočičky rozhodnou, že už dlouho svým lidem necuchaly nervy, a že je třeba v zájmu všeobecného blaha a vesmírné rovnováhy s tím rychle něco udělat, není lepší příležitosti, než u přípravy jídla. Strkat hlavu pod nůž a ťápat do mouky, to je jen předehra. Ale co taková upečená sekaná! Chladí se na lince a Babetce div nevypadnou oči z důlků. Zdá se mi, že moje ostražitost je dostatečnou hradbou a navíc všechen pohyb zvířeny registruju v zorném poli. Mezitím se tak v poklidu věnuji jiné činnosti, a jelikož patřím k těm, co v půli cesty na záchod zapomenou, kam to jdou, za chvíli už slyším jen jakési mlaskání a přemýšlím, odkud to asi jde. Mé vědomí se začíná probírat z letargie a pomalu přechází v šok. Než se zvednu ze židle, oběhnu linku, vypáčím z kočičí čelisti vlastní večeři a vytřepu z pachatele dušičku, ječím zběsile: BÁ-MÁ-ŠTÓ-JAKSEMENUJEŠTYPOTVOROJÁTĚROZTRHNUJAKHADA! Malý zločinec poletuje vzduchem, jak s ním třesu nad hlavou a vesele se přitom olizuje až za ušima. Páni, to byl úlovek! Mlask mlask. Ještě ani nedopadne tlapkama na zem, a už se zase sápe na linku zpátky za kořistí! Když ji opět sundám, ani nezvedne hlavu, zato mě hlasitě častuje nadávkami a rychlými obraty vzad seká tlapkou, abych si snad nemyslela, že se teď budeme kamarádit. No nic, maso se musí schovat do trouby. Div tam tomu baziliškovi neskřípnu tu jezinčí pracičku! Lovec a bojovník každým coulem!
Když není k dispozici žádný zajímavý lup k snědku, proč si pro změnu neprotáhnout záda a nezaškrábat při tom na čalouněné židli nebo přímo na gauči? Beztak se ti sem vůbec nehodí. Nic si nenamlouvej, nehodí se vůbec nikam, proč myslíš, že ti ho rodiče dali? Aspoň ti to tady trošku načechrám, tááák, a hned je to s těmi bílými chomáčky hezčí! Taky čerstvě složené prádlo bude o moc krásnější, když je kočička odekoruje vkusným mouratým dezénem. Kočky mají vytříbený smysl pro estetiku. Vědí totiž, že jakkoli ohavnou věc přetvoří v okulahodící skvost jednoduchým trikem – posadí se na ni. Odvedou tak okamžitě veškerou pozornost na sebe a je vymalováno.
A co se takhle posilnit trochou chlorofylu? Zakousnout si pár chutných lístků z nějaké pěkné domácí flóry. Obilí sázet nestačíte, šáchor není k sehnání, voda z rozprašovače na ty chlupaté pakobylky neplatí a vám nezbývá, než kytky umisťovat až někam pod strop nebo je nechat zvířeně napospas a na jaře dát zregenerovat ven mimo dosah nenažraných tlamiček.
Speciální kategorií kočičích zlobivců jsou koťata. Ano, je to tuze roztomilá životní etapa malých šelmiček a nasmějete se během ní notně, ale děkuji pěkně, jednou stačilo. Než Mášenka dospěla a pobrala trochu rozumu, brnkala mi na nervy první ligu. Tak například asi po týdnu jsem rezignovala na záclony a kdykoli mě pak navštívila má matka, komentovala můj byt velmi nevybíravě a politicky zcela nekorektně. Já vím, šplh po zácloně musí být naprosto úžasná zábava, mít drápky a muší váhu, sama bych si to hned vyzkoušela…
Ovšem šplh po textilu není nic oproti nočnímu brnkání na žaluzie. Taková kombinace pavlačové garsonky s okny opatřenými žaluziemi, ale bez záclon a závěsů, zvýšené citlivosti na nedostatek spánku a alotrií malého kotěte, to je koktejl jen pro silné povahy. Máša na žaluzie brnká dodnes. Naštěstí už ne denně a většinou ji stačí jen osmkrát okřiknout a nechá toho. Taky můžu v nejhorším žaluzie vytáhnout, aniž by hrozilo, že mi budou kolemjdoucí čumět do ložnice.
Kočky ve své podstatě nezlobí. Jen nás udržují v bdělém stavu a jsem přesvědčena, že mají výrazný vliv na předcházení různým „stařeckým“ chorobám. Dokud budete namáhat mozek přemýšlením, jak udržet domácnost v upraveném stavu, jak uhájit vlastní potravu, jak zachránit své krásné ibišky, jak se v klidu vyspat, a v neposlední řadě – kam se ta kočka zase schovala, nemůžete intelektuálně otupět. A nezapomínejte – kočka vás nakonec vždycky přelstí, ale vy jí to pokaždé rádi odpustíte.