Chtěla jsem psát o tom, jak kočičky umí zlobit a taky poreferovat, jak si vedeme s hubnoucí dietou, ale nečekaně všechno zastínila strašná tragédie a mně už se nechce vůbec nic. Včera jsme pochovali naši milovanou Babetku, nejlepší kočičku na světě. Opustila nás náhle po krátké, ale bohužel velmi vážné nemoci dýchacího systému. Tak moc nám chybí. Vždy jí bylo všude plno a najednou je tu takový nepříjemný klid… pořád čekáme, že někde vykoukne její malá hlavička a začne něco vyprávět, že přiběhne, když otevřeme skleničku s olivami, že nás bude čekat za dveřmi, když přijdeme z práce, že mě tlapkou plácne po lýtku a bude si chtít hrát na honěnou, že se mi začne cpát do náruče, když si čistím zuby… Strašně jsem si přála, aby s námi šťastně zestárla… Na tohle jsme nebyli připraveni…
Děkuju všem, co na nás myslí a chápou naši bolest.
Tak to mě nesmírně mrzí…..To jsem netušila, že je to tak vážné, ach jo……Promiň Babetko, že jsem Ti nepomohla :o(
Leni, je mi to moc moc líto, vím, co pro Tebe Babetka znamenala a na náhlý odchod není nikdo připraven (ba já nejsem nikdy dostatečně připravena ani na ten odchod očekávaný…) – Babetce už je dobře, Tobě posílám objetíčko a myslím na Tebe, drž se…..