Na následujících řádcích se zaměřím na pelíšky a odpočívadla určené primárně kočkám. Jelikož jsou mé kočky dokonale vycvičené a používají poslušně všechny pelíšky mnou poskytnuté, doporučuji nezoufat, až bude vaše hamaka stát dlouhé měsíce opuštěná v koutě. Je to normální. Normální kočky do vámi nabídnutých pelíšků totiž nelezou. Zato se vám válí na křesle, židli, posteli, gauči, stole, lednici, v koši s prádlem a podobně. Moje kočky jsou normální jen někdy. Vezmeme to tedy podle oblíbenosti mých nenormálních koček.
Každý den je obsazena textilní azurová kytka z IKEA. (IKEA ke škodě své i nás všech zrušila zvířátkovské oddělení a nikdy jim to neodpustím.) Práva si na ni vyhradila Adélka, ale občas tam na chvíli pustí i někoho jiného. Kytka je měkká, z hladce česaného materiálu (rozumím tomu jako koza petrželi) vycpaného molitanem (po vyprání se v cípech okvětí trošku pomuchlal), polštářek jsem povlékla saténovým (samozřejmě to není pravý satén, ale jistě mi, textilnímu omezenci, rozumíte) obalem, na kterém ulpívají chlupy jen minimálně, takže údržba je poměrně snadná. Horší je to se středem kytky, tedy tou částí pod polštářkem. Je to jakýsi umělý hadr, který chlupy chytá nehorázně a vůbec je nechce pustit. Podobný nesmysl se používá i na dna kočičích iglú.
Čímž se dostáváme k dalšímu typu pelechu, a to – iglú. Iglú (nebo kukaň) je vlastně taková transformovaná kytka. Na přiložené fotografii a dále v galerii uvidíte, že není nic roztomilejšího než kočička vykukující z iglú, dvě kočičky podřimující v iglú, jedna kočička bortící střechu iglú na kočičku v iglú spící. Doma teď nemáme žádné iglú, kočky je časem zničily (to je totiž ohromná zábava, drásat vnitřní stěny domečku do zblbnutí) a taky se to nedá prát do nekonečna, aniž by se nezačal bortit molitan. Až ale někde uvidím pěknou, zelenkavou kukaň, která se mi bude hodit do domácnosti, koupím ji. Adélka v nich spávala ráda. Když jste dovnitř strčili ruku, bylo tam ze zvířátka krásně vyhřáto. A dostali jste kousanec.
Tak, sérii obyčejných pelíšků zakončím kočičími (zvýrazňuju slovo „kočičí“!) polštáři. Jsou to většinou oválně tvarované kusy molitanu zašité v nějaké lépe či hůře udržovatelné textilii. Kvůli potisku látky jsem si jeden moc hezký se zvýrazněným okrajem koupila ve slevě v Zoohitu, leží nám na parapetu a občas se na něm vyskytuje kočka. Jiný, s ne tak hezkým vzorem, jsem například povlékla tím pseudosaténem a položila do proutěného kočičího (!) koše z IKEA a Adélka si jej nemůže vynachválit.
Jiný slouží jako podložka v kočičí (!) postýlce, doplněn minipolštářkem, takže všechny návštěvy se buď rozplývají (fanoušci koček) nebo popadají za břicho (cyničtí nepřátelé zviřátek), zvláště, když v postýlce leží… Adélka. Postýlku jsem mimochodem koupila na Aukru za 7 Kč. Je to USS (udělej si sám) výrobek a patrně kdysi sloužil nějaké holčičce a jejím panenkám. Nyní dobře slouží naší Adélce, i když je po letech jejího užívání znát, že tatínek ve výrobní dokumentaci nezohlednil potřebu dimenzovat konstrukci taky na obézní panenky…
Pokročilejší kočičí zevl-zónou je tunel. Vyrábí se ze šusťavého materiálu nebo z plyše (náš má pod plyšem zašité šusťáky) a kočky vůbec nezajímá. Dokonce ani ty moje. Zajímal je pouze za mlada, a to jste ještě musely dovnitř házet myši nebo tudy protahovat pírka na udici. Když jsem se před pár dny rozhodla, že ignorovaný tunel odklidím a vytáhnu jej jedině až k nám někdy přijde nějaké kotě (chraň nás pánbůh), zdál se mi při nadzvednutí podezřele těžký. Kupodivu v něm nebyla šprajclá Adélka, jak by se vzhledem k předchozímu dalo očekávat, ale docela spokojeně si tam podřimovala Babetka! A od té doby téměř každý den. Z toho plyne jeden tip: když vaše kočky něco ignorují, pár dní před nimi nahlas mluvte o tom, že o to jen zakopáváte a pak to jděte uklidit. Tou dobou už v tom budou ležet. Nebo taky ne.
A nyní se už dostávám k vyššímu levelu kočičích odpočívadel – pokud taky nejste soudní, ale zároveň máte omezené prostředky, pro začátek kupte kočce hamaku! Určitě k ní ani nečuchne, ale vy budete unešeni, jaká je to paráda a položíte na ni aspoň plyšáka. Moje divné kočky do hamaky vlezly hned a tvářily se blaženě. Teď do ní už sice nechodí tolik, ale je to hlavně umístěním. Kočky (většinou) chtějí být tam, kde jste vy, a když dám hamaku do ložnice, kočky se do ní přes den nepohrnou, protože vy se, ač neradi, nacházíte v zaměstnání. Zato v noci občas na bílé houpačce zahlédnu šedý tlustý stín… Co si budeme namlouvat, Adélka je ta nejvděčnější kočička, co jí nabídnu, to ráda přijme. Nebýt jí, myslím, že minimálně půlku pelechů pošlu do útulku. K hamace ještě jedna technická – ta obyčejná ze zoohitu je tak trochu aušus. Určitě za ty peníze udělá svou službu a rozhodně nemá smysl hned kupovat dvakrát tak drahou (stejně bude stát nedotčená v koutě, haha), ale dejte pozor na ty zavrtávací háčky, na kterých je ložná plocha zavěšena – moc dobře zavrtatelné nejsou a doporučuju je třeba pojistit nějakým vhodným lepidlem. Super, že mě to s tím lepidlem napadlo až teď, já si totiž poradila tak, že jsem vyglajdaný háček vyhodila a do jednoho konce dřevěné konstrukce vyřezala járek, kde jsem provaz zahákla. No proč ne.
Ještě tu zmíním závěsná odpočívadla na topení. Je to výborná věc, pokud koupíte model konstruovaný na vaše topení nebo máte volnou židli s opěradlem nebo stále otevřené dveře s přístupem zezdola. My už nemáme ani topení ani volné židle ani otevřené dveře, takže jsem tyto pelíšky po letech zrušila. Byly ale dost oblíbené a dají se pořídit docela levně.
Na závěr obrazový tip, jakým pelechem se kočce zavděčíte nejvíce a nebude vás to stát ani korunu:
