Dnes si povíme něco o kočičích bezoárech a jejich likvidaci. Jsou to takové ty neesteticky upatlané smotky chlupů, které kočky za děsuplného sípání vyvrhují ze žaludku, aby se neucpaly a my abychom měli do čeho šlapat, případně co odstraňovat z čerstvě povlečené postele. Tvorbě těchto nevábných výměšků zabráníme buď oholením koček nebo podáváním pasty nebo dropsů s maltózou. Pokud kočky holit nechcete a maltózové pasty a kokina je urážejí, musíte se smířit s bezoáry na podlaze. Každopádně je nutné chlupy dostat z kočky ven, jinak se ucpe a vybuchne. Proto jí nabídneme trávu! Máme několik možností.
1) Koupíme trávu v pytlíku. Je to asi ta nejjednodušší a taky nejblbější možnost. Plastový pytlík podélně odvíkujeme, zalejeme granulát s vloženými obilnými semeny a po pár dnech předložíme kočkám. Pokud máte tak nadšené býložravce jako já, můžete na druhý den otvírat další pytlík. Nevýhodou je taky jeho pramalá stabilita, kočky ho budou smýkat po podlaze a sypat z něj granulát všude vůkol. Myslím, že rozsypané stelivo nám všem úplně stačí… Stébla navíc nejsou v té směsi moc dobře zafixována, a tak je kočky budou snadno vyškubávat a rozhazovat kolem, aniž by je pak hodlaly sníst.
2) Na jaře koupíme velikonoční osení./Kdykoli v roce zasadíme ječmen. To je docela dobrá možnost, protože jde o projekt s poměrně dobrou udržitelností. Ječmen totiž můžete sázet pořád dokola a oproti komerčnímu pytlíku nebo misce vás přijde nepoměrně laciněji. (V období Velikonoc vám prodejci usnadní práci s pěstováním, ale taky jim za to zaplatíte a půjde pouze o jednorázovou úlevu.) Čím větší plochu obilím osadíte, tím déle by teoreticky měla vydržet. Pokud si do ní tedy kočky nelehnou, což je poměrně běžná praxe… Jestli máte možnost květináč před šelmami někam ukrýt, dávejte jim z něj ukusovat jen nárazově.
3) Koupíme v květinářství šáchor. Je to totiž úplně ta nejchutnější a nejzábavnější věc na světě. Mášenka se mohla pomátnout radostí, když zápasila s jednotlivými paraplíčky a pak s nimi běhala po bytě. Rostlina byla samozřejmě do večera kaput a já na prášky. Nepatří totiž do nejlevnějšího sortimentu českých zelinářů. Šáchorů je více druhů. Zmíněný paraplíčkový a pak takový, co vypadá jako tráva. Kdysi ho prodávali v malých květnících v IKEA. Ta však zrušila nejen zvířátkovské oddělení, ale i tuhle super rostlinu. Švédi snad nemají rádi kočky nebo co! Výhodou tohoto šáchoru je, že lze docela dobře rozmnožit a snadno pěstovat. Potřebuje mokro, takže ho nepřelijete. Stačí někde sehnat mateřskou rostlinu, udržet ji z dosahu koček a počkat si na výhonky. Ty pak rozdělit do více květináčů a podávat je kočkám na střídačku, aby stačily (výhonky, ne kočky) regenerovat. U mě tedy regenerovat nestačily ani omylem…
4) Seženeme pokojový bambus (Pogonatherum paniceum). Tuto parádní košatou kytku mívali též v IKEA. Kupovala jsem ji jen výjimečně, přeci jen vyhodit 70 Kč za něco, co vydrží dva dny… Nicméně od té doby, co Švédi začali nenávidět kočky, jsem ji neviděla nikde a mrzí mě to. Asi by chutí trumfla i ten paraplový šáchor, šla na dračku a vypadala šťavnatě už od pohledu. Navíc fakt krásně vypadá, je až škoda ji dávat kočkám, ale… nedobřejte těm svým mufišušiťuťulínkům to nejlepší! No… koukněte se na přiložený obrázek, jak Mášena bambus bezostyšně ničí. Tolik k mufišuši… baziliškům.
5) Pořídíme si pěknou květenu pro vlastní potěchu. Jestli kočkám neseženete žádnou kočičí trávu (mimochodem pod tímto názvem se většinou prodává obyčejné osení), začnou vám okamžitě likvidovat vaše kytky. Popisuju jen vlastní zkušenost. Samozřejmě můžete mít totálně hloupé – pardon, hodné kočky, které si jim neurčených rostlin ani nevšimnou. Závidím vám. Já mám kytky přes rok venku a s prvním mrazem je se slzou v oku vracím do bytu. Vím totiž, že tím okamžikem začal jejich konec. Máše zasvítí očička a vrhá se na fíkus… chram, chram, lístky mizí v té nenažrané tlamičce a já už ani nemám sílu ji odhánět. Babetka chroupá bambus a Adélka mi slintá na banánovník. Na jaře kytičkám spočítám rány a doufám, že se do léta spraví a naberou síly na další sezónu kočičího teroru. Obrázek níže není fotomontáž…
Hezký článek, pobavilo mě, jak Švédi nenávidí kočky. :D