Podat kočce prášek je úkon z kategorie pečených sněhuláků, tj. samotné slovní spojení „podat kočce prášek“ je logický nesmysl, kočka si žádný prášek podávat nechce a tím to tak nějak končí. Nicméně můžete se o to pokusit. Já tak jednou málem zabila Adélku, když jí tableta nějakým záhadným způsobem vlítla do špatné roury a kočka nebyla daleko od udušení. Naštěstí jsem to z ní v panickém děsu vytřásla. Ale nechci tu nikoho strašit, není každá kočka tak zarytým odpůrcem prášků, jako ty naše (všechny tři). Od té doby po doktorovi vždy výslovně požaduji – umožňuje-li to nabídka – injekční podání léků. Je to samozřejmě výrazně dražší, ale za ušetřené nervy a životy mi to stojí.
Přes tento hrůzyplný úvod vám povím, co si myslím já a moje kočky o různých pomůckách na usnadnění doručení prášku do kočičích útrob. Dílčí úspěchy jsem zaznamenala s pistolkou fungující na principu injekční stříkačky. Věcička má měkký gumový konec, do něj vložíte prášek (ovoněný třeba nějakou oblíbenou paštikou – pozor, pak už rozhodně oblíbená nebude), otevřete kočce pusu (další pečený sněhulák) a pistolku zasunete až do hrdla, kde pomocí pístu prášek vytlačíte z gumového úchytu. Kočička se olízne, zamrká a spokojeně se k vám přitulí. Povídali, že mu hráli. Kočku musíte pevně zabalit do ručníku. Hemžící se a prskající balíček sevřete na zemi koleny a uchopíte hlavu. Vyčuhujících končetin si nevšímejte, prostě tam jsou (asi osm, věřte nebo ne) a nic s tím neuděláte. Bohužel mají na koncích drápy, takže se ujistěte, že doma máte obvazy a ajatin, po skončení procedury jich budete pár metrů a litrů potřebovat. Teď pozor – jednou rukou musíte držet kočičí hlavu ve stabilní poloze a zároveň jí otevřít pevně svírané čelisti. V druhé ruce totiž máte pistolku s práškem. Možná si zaplatíte pomocníka (ujistěte se, že je pojištěný). Vy budete pacifikovat a otvírat kočku, druhá osoba střílet prášek. Podívejte, zažila jsem to mockrát. Vždy šlo o silně traumatizující zážitek pro všechny zúčastněné i kolemjdoucí. Nedoporučuju.
Druhou možností je hnusný prášek opatlat paštikou, zabalit do šunky, či pořídit sofistikovanou hmotu EasyPill, která neodolatelně voní i chutná a kočky se po ní mohou utlouci, zvlášť poté, co spolu s ní sežraly i hnusnou piluli. Povídali, že mu hráli. Kočky nejsou hlupačky. Moje tedy rozhodně ne. Každou možnost uplatníte pouze jednou. Podruhé už je neošálíte a věřte, že takovéto podrazy na svou důstojnost si kočky pamatují do konce věků. A čím chcete šálit prosté stvoření, jakým je Adéla, když žere jenom granule? Kdepak. Kamufláž funguje stejně jako násilí. Vůbec.
Faktem je, že kočky jsou chytřejší než lidé a ve vypjatých situacích i mnohem silnější. Mají někde pod paží tlačítko, které se samovolně spíná při zaznamenání blížícího se agresora (to jste vy s práškem) a zahajuje mód „tygr šavlozubý“. Přiznám se, že jsem kočky pořádně neodčervila už několik let. Vždycky se o to namátkově pokusím, ale podaří se mi maximálně jedna aplikace pomocí kamufláže a výsledkem je, že kočky mi pak nechtějí tu dosud oblíbenou konzervu žrát. Navíc mě veterinář nutí dávku po 14 dnech zopakovat, ale to asi upad na znak. Takže přátelé, pokud nejde o život, na prášky se vykašlete. Pokud o život jde, zkuste je nahradit injekcí. Pokud to nejde, bůh s vámi.