Když jsem v prvotním poblouznění a neznalosti nakupovala kočičí propriety, utratila jsem spoustu peněz zbytečně. Tak například si zřetelně vybavuju nákup prvního škrabadla – obyčejná boudička a jeden sisalový sloupek s nasazenou plošinou. Byl to nejlevnější kus v nejbližším zverimexu. Stál kolem šesti stovek, koupila jsem ho těsně před zavíračkou (byla už tma), prodavač mi sloupek obalil mikrotenovým sáčkem (efekt asi jako kdybyste sahali do ohně rukou chráněnou papírovým pytlíkem) a já klusala několik kilometrů domů pěšky, protože mi ujela šalina. Moje první kočička z nového nábytku neprojevovala žádné velké nadšení a do budky v životě nevlezla (a ani pak nikdy nikdo), sloužila nám tak pouze jako úložiště hraček. Stejně se mi k tomu škrabadlu vážou různé rozjitřené vzpomínky, ostatně jako ke všemu, co jsem kupovala pro Šlápečka.
Ale zpátky k optimismu – další škrábací plocha určená kočkám byla výše avizovaná vlna od Trixie. V tomto případě šlo o trefu do černého (resp. modrého a pak béžového). Obě kočičky byly tenkrát malého vzrůstu (Babetka je drobná dodnes a Máša, ač se tomu ani nechce věřit, byla kdysi kotě) a s vlnou se vyblbly do alelůja. Schovávaly se pod ní, s vervou ji drásaly, aby ji nakonec někdo o váze 4-6 kg rozsedl. A hlavně se postupem času pod oblouk už málokdo vešel a Babetku přestalo schovávání bavit.
Pak jsem po čase koupila malý škrábací sloupek s plošinou a na podstavci přimontovaným obloukem s vrstvou sisalu, ale kočky v něm nenašly žádné zvláštní zalíbení. Jak to tak v životě bývá, nejlepší věci jsou za pakatel a v jednoduchosti je síla – platí to i o posledním škrábacím přírůstku do domácnosti – obyčejná sisalová plocha primárně určená jako ochrana rohů stěn! Za pár desítek korun jsem ji koupila v diskontním řetězci a pohodila v ložnici na podlahu. Kočičky na ní rády lehávají i škrábou. Z druhé strany je plyš, takže si neponičíte podlahu a kočky mají bříška v teple.
Jiná alternativa nenápadného obrušovátka (o dost dražší) je sisalový koberec určený pro lidské použití. Mají je např. v IKEA, ale já kdysi jeden malý a docela pěkný pořídila za tři stovky v Quelle. Byla jsem z něj opravdu nadšená – odolný, funkční, nelítaly z něj kusy sisalu, protože materiál má nějak jinak zpracovaná vlákna, je vcelku hladký. Po měsících užívání vypadal pořád stejně, nic z něj netrčelo, když na něj Máša nablila, stačilo nálož setřít, postříkat antismradím sprejem a hadříkem lehce vydrhnout do neviditelna. Bohužel jsem od dob Quelle zatím nenarazila na žádný, který by se mi líbil dezénem. A nakonec ještě malý tip, kam se škrabadly a vůbec věcmi, nad kterými vaše kočky ofrněly – nejlépe sem nebo sem nebo sem anebo sem!